od: cappuccinogirl
Anotace: nedalo mi to... zamyslela jsem se, jen tak trochu
28.10.
Den české státnosti
Měl by být spojen
s pocitem hrdosti,
protože právě v tento čas
Bílý lev „prohání“ se hradem Pražským,
na tatíčka Masaryka se vzpomíná
a prezident medaile rozdává ve velkém…
(letos 62 oceněných)
A já sedím doma a při poslechu Janáčkových Lašských tanců
přemýšlím,
jak moc je asi dnes český národ hrdý na svou zem…
A jestli v ni má ještě někdo tolik víry, jako Praotec Čech, co se svým kmenem pod horou Říp se usadil…
Nevím. Netuším.
Ale je to domov.
A jak by řekl klasik:
cestička k domovu… vždy měla by být hezčí a krásnější, než všecky jiné.
A snad i je. I když místo moře máme jen řeky a rybníky. A místo Mount Everestu Sněžku.
Na vlajce orlice… a v literatuře Jestřába, co pro všechny kluky objevil Bobří řeku…
Nebýt Čechů, svět nezná slovo robot, ani silonky…
A máme svého Švejka, který i když superarbitrován pro blbost, přesto věděl, že: „život lidský je natolik složitý, že život člověka je proti tomu úplný hadr!“
(tak řekněte, který blbec ze světa by tuhle myšlenku udržel?)
28.říjen si spojuji i se sv. Václavem
patronem českého národa!
A proto k němu se teď v duchu obracím,
a modlitbu si připomínám
„Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.“
Však…
pomůže to, když v celým světě je teď to žití doprdele těžký?!
Dílo s názvem "Den státnosti" je básnický text, který reflektuje na význam 28. října jako dne české státnosti. Autor vyjadřuje myšlenku, že by tento den měl být spojen s pocitem hrdosti. Text se dále zaměřuje na události, které probíhají v tento den, jako je například oslava státnosti v Praze nebo připomínka prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Autor zde předkládá otázku, zda je dnes český národ stále hrdý na svoji zemi a zda lidé v ni ještě mají dostatek víry. Vyjadřuje lásku ke svému domovu a naznačuje, že i přesto, že Česko nemá moře či nejvyšší horu na světě, stále ho považuje za svůj hezký a krásný domov. Autor se dále dotýká identity českého národa, připomínaje některé významné osobnosti české historie, jako je Praotec Čech nebo svatý Václav. Skrze ironickou poznámku o těžkosti života ve světě autor vyzývá k otázce, zda taková modlitba bude v této situaci opravdu užitečná.
Silné stránky tohoto díla jsou především zvládnutí básnické formy a schopnost evokovat emocionální reakce u čtenáře. Autor ve svém jazyce využívá metafor a klasické literární odkazy, které zvýrazňují význam a důležitost tématu. Je schopen vyjádřit své názory i v citlivých a složitých otázkách spojených s českou identitou a vnímáním vlastního domova.
Mezi slabé stránky díla lze řadit příležitostné ztrácení se v přehnané složitosti a roztříštěnosti myšlenek. Některé pasáže mohou být obtížně srozumitelné pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s českou literaturou nebo historií. Autor také nápadně využívá množství výkřiků a otazníků, což některým čtenářům může připadat nepřehledné či rušivé.
Celkově se jedná o silný a emotivní básnický text, který nabízí zajímavé úvahy a pohledy na téma státnosti a českého národa, i když by mohl být až příliš komplexní a obtížně srozumitelný pro širší čtenářskou veřejnost.
29.10.2023