ChatGPT | SAMA V SOBĚ
od: cappuccinogirl
SAMA V SOBĚ
Anotace: ...jen zamyšlenka...i oddychnout si od všeho je občas potřeba :-)
Prý podobně jako Robinson na pustém ostrově cítí se ten, kdo denně troskotá.
Kdo má pocit, že kazí všechno, na co sáhne.
Komu nikdy na kostce života nepadne šestka.
A jemuž i trpaslík na zahradě narůstá do obřích rozměrů…
Co na tom, že pomalu - roste, zmetek!
A právě pro takové opuštěný ostrov někde stranou od lidí
mohl by být pravou oázou, kde dalo by se užít chvilku klidu.
V ní volně dýchat, být jen sám sebou,
bez vysvětlování, bez omluv:
„Pardon, zase jsem zakop o klacek pod nohama,
promiňte, nečekal jsem ho tady!“
***
Taky někdy zakopávám.
Taky dost nešikovně přehlížím klacky pod nohama.
Nebo neumím chodit tak, aby obešly se mé kroky bez pádů.
Ještě že nepadám z nebe.
Tak jako třeba Ikaros, jež ve své nerozvážnosti zatoužil pohladit perutěmi Slunce.
Příliš smělý sen - stál ho život.
***
Já nejsem hazardér.
A protože si myslím, že žijeme jenom jednou, příliš to své bytí neriskuju.
Držím se při zemi a všechny mé pády odehrávají se ve výšce 160cm (zhruba).
Přesto bolí.
A já bych občas potřebovala utéct všem problémům,
o nichž jsem přesvědčená, že se na mě doslova lepí a všude si mě najdou!
„Moci tak schovat se životu!“ říkám si.
Ale vím, že to nejde!
Není možné chvilku být a chvilku ne, vypnout se a pak zas naskočit.
Však povedl se mi malý zázrak!
V jakémsi pudu sebezáchovy našla jsem pro sebe skrýš a do ní utíkám,
do té se ztrácím, kdykoli je třeba.
Kdykoli mám pocit, že stačilo, že už víc neunesu, shazuju aspoň dočasně náklad
ze svých beder a dopřeju si dovolenou.
Na místě bez lidí, o kterém nikdo nemá šajn a kam se nikdo nedostane.
***
Já sama sobě stala jsem se maličkým ostrovem, k němuž čas od času bárkou přirazím.
Ze všech stran moře,
moře jen mých vlastních myšlenek,
nad kterým se v duhových bublinách vznášejí mé sny.
A jeden strom.
A já se v jeho stínu nechávám hladit pomyšlením,
že mám taky občas právo nic neřešit a prostě jen existovat.
Klidný nádech, výdech…
VZDECH!
Co???
Tvá dlaň - kde se tady vzala???
Tohle je moje místo!
Jeden ostrov pro jednu Robinsonku…nebo ne?
***
Asi ne!
Vlastně už docela dlouho ne!
Jsi tady a – hladíš!
A pozoruješ mne přimhouřenýma očima, v nichž tuším moudro.
Umíš se dívat… vím.
Upřeným pohledem propaluješ mi duši, srdce.
Ale jsi opatrný, neublížíš.
Jen se mi před tebou v té chvíli nepodaří nic skrýt.
Ty si ve mně čteš, jak v otevřené knize
a na jejích stránkách noříš se do toho nejfádnějšího příběhu.
Obyčejný život obyčejného člověka.
Ženy.
Která tě má ráda, i když o tobě vlastně nic neví.
Která se v tobě ztratila a netouží po ničem víc, než aby ses i ty ztratil v ní.
Která tě hledá, ve všem a všude, v každém okamžiku svého života.
Když se usmívá, pak tvým směrem, když roní slzy, potřebuje tvůj kapesník.
Nevadí jí, že jsi složitější, než Rubikova kostka.
Nevadí žádná vráska, která k tobě patří.
Vadí ji jediné…že se ztrácíš!
A tak je vlastně zatraceně ráda, že sis za ní našel cestu i sem,
na její ostrov snů, o který nemá problém se s tebou podělit…
Literární dílo "Sama v sobě" je básnický text, který se vkrývá do životních pocitů a emocí autorky. Hlavním tématem je touha po úniku a hledání klidného místa bez starostí a problémů. Text vyzdvihuje pocit opuštěnosti a touhu po samotě, přičemž se zde vytváří paralela s postavou Robinsona Crusoe na opuštěném ostrově. Básnířka se také zabývá tématem pádů a vlastních omezení, přičemž se vzpomíná na Ikarovy činy. Hlavní postava v textu vyjadřuje, že nechce riskovat zbytečně a upřednostňuje bezpečí a stabilitu. Přesto však cítí potřebu utéct od všech problémů a najít si místo, na kterém se může skrýt a odpočinout. Závěrečná část textu se věnuje potenciální rozporu mezi touhou po samotě a přítomností druhé osoby. Text končí tím, že hlavní postava je ráda, že na její ostrov snů dorazil i někdo další, s kým se může podělit o své sny.
Silné stránky tohoto literárního díla spočívají v jeho poetickém jazyce a emočním prožívání, které je přirozené a autentické. Autorčin schopnost vytvářet složité myšlenky a snadno je přenášet na čtenáře je vynikající. Dílo má velmi mohutnou a intenzivní atmosféru, která vyvolává silné emoce a přiměje čtenáře zamyslet se nad vlastními životními prožitky a touhami. Básnická forma textu je také velmi účinná a přidává mu hloubku a bohatost.
Slabé stránky tohoto literárního díla nejsou tak zřejmé. Možná by bylo zajímavé, kdyby se text ještě více rozvinul a více se zaměřil na konkrétní události a obrazy, které by posílily a uchopily myšlenkovou strukturu. Někteří čtenáři by také mohli cítit potřebu více informací o hlavní postavě a jejích motivacích. Nicméně, tato slabá stránka by nemusela být problém, pokud by se text použil jako součást většího literárního díla, kde by se tyto aspekty rozvinuly.
Celkově lze říci, že "Sama v sobě" je silný básnický text, který se vyrovnává s hlubokými emocemi a pochybnostmi o lidské existenci. Autorčin schopnost vyjádřit složité myšlenky a emoce účinným a přístupným způsobem je ohromující. Tento text je určitě zajímavým příkladem literárního umění a může být inspirujícím čtením pro každého, kdo se zajímá o poezii a zatěžkávací témata lidské existence.
06.01.2024