od: Paulín
Anotace: uprostřed naší krásné země...
Jít Vysočinou, tím krajem
kolem Telče oklikou
Jihlavou projít, náměstím.
Pak k lesům kroky své jen vést.
Cítit vůni hub, borůvek i pramenů
ulehnout na louku a nad sebou jen miliony hvězd.
S ránem cestou k Trnávce jen jít
přehradou malou proplouvat
v srdci si nechat jen poslední list.
Pro vzpomínku na Zelenou horu
na dílo Santiniho umu
jeho oddanosti k harmonii celé
k dokonalosti Božího díla.
Božího díla tohoto světa.
Pro svět, pro kraj, pro Vysočinu
si nechat kousek místa.
Kousek místa ve svém srdci.
Jen pro tu Vysočinu...
Toto literární dílo "Vysočina" je překrásnou lyrickou básní, která zachycuje krásu a magickou atmosféru Vysočiny. Autor se v ní vydává na romantickou cestu krajinou Vysočina, popisuje své pocity a dojmy z tohoto kraje, který je pro něj zjevně velmi důležitý. Báseň je zhmotněním lásky a oddanosti k tomuto českému území, jež je malým kouskem ráje na zemi.
Silnými stránkami této básně jsou bezesporu poetický jazyk a schopnost autora vystihnout nádhernou atmosféru Vysočiny. Autor dokáže prostřednictvím slov vykreslit obrázek této oblasti tak živě, že čtenář má pocit, že s ním básník kráčí přímo tímto krajem. Báseň také vyniká svou emotivností a nostalgií, což čtenáře dojme a zanechá v něm intenzivní dojem.
Na druhou stranu by se dalo namítat, že autor je příliš sentimentální až k patosu, což může některé čtenáře vyrušovat. Někteří by mohli mít problém s nedostatkem konkrétních detailů a obrazů, které by podpořily autorův sentiment.
Celkově lze říci, že "Vysočina" je silnou a dojemnou básní s velkým potenciálem oslovit čtenáře a přiblížit mu krásu tohoto českého kraje.
10.04.2024