od: zase já
odejdu před svítáním
tak jako mizí starci
když šouravými krůčky
přeplují moře strachu
už mi v tom nezabrání
elixír pozdní spásy
jen kapka za lalůčky
bez vůně, bez zápachu
ztratím se jako vlny
uprostřed oceánu
a třeba jednou kdesi
vynořím se a znova
nové naděje plný
že zpívat nepřestanu
jenom mě trochu děsí
stále se opakovat
Toto dílo, nazvané „odejdu“, představuje vysoce emocionální a introspektivní báseň, která se zabývá tématem odchodu, strachu a naděje. V textu cítíme autorovu vnitřní úzkost a touhu po svobodě, která je v kontrastu s nevyhnutelností opakování a rutiny, jak naznačuje závěrečná strofa.
Jedním z nejvýraznějších silných aspektů této básně je její schopnost evokovat silné emocionální reakce. Použití metafor, jako jsou „starci“ nebo „moře strachu“, posiluje pocit osamělosti a nejistoty spojený s odchodem. Obraz „vln“ uprostřed oceánu je velmi sugestivní a naznačuje neklid, který provází autorovy myšlenky. Další silnou stránkou je jazyková preciznost a úspornost, které umožňují čtenáři soustředit se na každý slovo a ideu i bez zbytečných zdobností.
Na druhou stranu, jedna z slabších stránek této básně spočívá v jisté abstraktnosti, která by mohla být pro některé čtenáře obtížně uchopitelná. Příliš silné zaměření na symboliku a metafory může odvrátit pozornost od konkrétních pocitů či příběhu, pokud si čtenář neudělá dostatek prostoru pro hloubější analýzu. Také motiv opakování, ačkoli je zajímavý, by mohl být více rozvinut, aby přidal hloubku k hlavním tématům.
Celkově „odejdu“ ukazuje silný záblesk kreativity a schopnosti autora vyjádřit složité pocity přes jednoduchý jazyk. Tato báseň má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů svou autenticitou a hloubkou, avšak zároveň vyžaduje od čtenáře jistou míru zamyšlení a ochotu vztáhnout její myšlenky na osobní zkušenosti.
26.04.2025