od: šuměnka
Anotace: a jejich Posvátném Právu Shazovat Ostatní / psaná už v březnu 2025 / vizuál: Eric A. Ton
* *
Být přirozený znamená se uvolnit. A k nalezení pravdy nepotřebujeme nic jiného, než se naprosto uvolnit.
*
Jestli jsi odvážný, poslouchej své srdce.
Jestli jsi zbabělec, poslouchej hlavu.
Ale ráj není pro zbabělce.
Ráj otvírá své dveře pouze odvážným.
*
Máte-li pocit, že se vám děje něco zlého, je to z vaší strany mylný výklad.
Je to určitě požehnání v nějakém převleku.
OSHO
*
V krajinách filosofických výšin
a akademických chrámů - sedí oni
.
– Pravdy Strážci Osvícení
.
v inkoustu sarkasmu a vlastních org.asmů
maj´ změklé brky smočené – a píší
jazykem břitkým, který skřípe, cloní
zbroušen kameny sebestředných znění
píší a píší - nic je neutiší...
*
..o „produchovnělosti“ bytostí
a jak si někdo dovolí? olízat kosti
názory povrchními - bez Vrchnosti
a zabývat se ezoterikou
– a jak si troufají - mluvit a psát
neumět znát
– dát zákon bez vesmíru na triko
domněnkám – a bez souhlasu
Vysoké Racionality...
*
velcí a malí
herci jedné scény
*
tak prostě ponižují – shazují – zblízka i zdáli
především nevzdělané ženy;
ach, jak jsou směšné tyhle asistentky.astro s divnou optikou
a jak jsou absurdní a NE.osvícené - v tom toku času
znalkyně duše svojí zmatené, co v ženství zmírá
jak absurdní je jejich víra
v systémy filosofie, co stářím neumírá
když přece jediný a správný pohled - je TEN jejich litý
co mají právě oni - strážci rozumu!
.
Ach – jak se vůbec může někdo drze domnívat
že smysl s krásou mohou moudře zrát
či mohou nacházet se mimo logiku a mimo
strukturu - tabulek pravd a titulů, které to sdělí přímo!
*
A tak se v rytmu posměchu a ironie rodí úvahy
NE - pro ten dialog - pro argument či snahu
- však čistě proto – z.n.e.v.á.ž.i.t
- a posílit tím Ega svého váhu
aby si potvrdili jediné: tu nadřazenost intelektuála
.
když fronta na rozum se stála
tak šli si stokrát dokola
*
nicméně Vesmír už všem ženám jemně šeptá
ať v klidu esencí svých tvoří;
skutečná moudrost okrášlí si každého
kdo niterně se srdcem otevřeným zeptá
.
moudrost je moudrá volností a zdvořile se dvoří
a nesnaží se o to - ponížit ty, kteří si - vzletně letí za něhou...
*
Skutečný filosof se ptá, zkoumá a hledá!
*
Nepokládá se za pravd majitele - nýbrž za poutníka.
*
A především – se neschovává tam, kde sama věda
si ještě řádně neujasnila, co vlastně říká
A neschová se i za ty rétorické triky,
za zaujatost s dehonestací – a za patníky
- staví na pevných argumentech při diskuzi
v reflexi hlubších myšlenek a nových úhlech ohledu
- co vysloví buď jedni – nebo druzí
shora i zdola – a nebo odzadu i odpředu
s vědomím, že svět stále příliš rozsáhlý je na to,
aby se vešel do hranic jen patou
či špičkou jednoho - a jediného - správného pohledu
**
A tak, vy milí Strážci Pravdy, pište dál.
Pište své sarkastické poznámky a rozdmýchávejte svůj pocit nadřazenosti.
.
My ostatní však budeme žít, tak - jak Život Sám si přál,
zkoumat Svět vlastním jazykem a cestami, co nasytí i pohostí...
* *
Dílo „..O Velkých Racionalistech..“ představuje velmi osobitou reflexi na téma pravdy, filozofie a postavení intelektuála ve společnosti. Autor se s výstižnou lehkostí a ironickým nadhledem pouští do úvah o vážných tématech, jako jsou moudrost, víra, racionalita a sebevědomí v diskusi o filosofických a ezoterických otázkách. V následující analýze se podíváme na silné a slabé stránky tohoto textu.
Text se vyznačuje silnou poetickou formou, která využívá metafory, rytmus a hru se slovy. V úvodních pasážích je zřejmé, že autor se snaží čtenáři zprostředkovat důležité myšlenky pomocí poetického jazyka, což dodává jeho úvahám na hloubce a emocionálním náboji. Například kontrast mezi „odvážnými“ a „zbabělci“ vytváří mocné dichotomie, které skvěle rezonují s datovanými filozofickými debatami o poznání a pravdě. Tento jazyk má schopnost čtenáře zaujmout a vést ho k zamýšlení.
Vyznačuje se také kritickým pohledem na intelektuální nadřazenost a dogmatismus, které mohou být v akademických a filozofických kruzích všudypřítomné. Autor se nebojí používat sarkasmus a ironii, čímž posiluje svůj argument o neschopnosti některých „Pravdy Strážců“ podívat se za hranice vlastní „racionality“. Tento prvek je velmi silný a pravdivý, neboť v dnešním světě často vídáme, jak se právě tyto postojové uzamčení brání skutečnému hledání pravdy a porozumění.
Na druhou stranu se objevují i slabé stránky tohoto díla. Ne všichni čtenáři mohou plně ocenit úroveň sarkasmu a některá slova a obraty mohou působit jako příliš agresivní či elitářské. Například pasáže, kde autor zesměšňuje „asistentky“ či „doufající ženství“, mohou být vnímány jako sexistické nebo zbytečně útočné. Místy je tón přespříliš doktrinární a může se zdát, že autor se stává sám obětí toho, co kritizuje – tedy vytváření „my“ a „oni“ v diskusi o pravdě.
Další slabinou je rozptýlená struktura. I když má dílo svůj rytmus a dokáže zaujmout, občas se může zdát, že autor přeskakuje mezi myšlenkami bez jasné návaznosti, což může čtenáře mást nebo ho odradit od sledování hlavního toku úvah. Na některých místech by prospělo více důrazu na jasnost a koherenci v argumentaci.
Celkově lze říci, že „..O Velkých Racionalistech..“ je fascinující a podnětné literární dílo, které nabourává konvenční pohledy na filozofii a poznání. Umění s ironickým podtónem, podaná hlavní myšlenka o nezbytnosti odvahy v hledání pravdy a místech, kde se racionalita setkává s intuicí, má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů. I přes některé slabiny v tónu a struktuře je to dílo, které vyzývá k zamyšlení a k dialogu o našich přístupech k pravdě a moudrosti.
27.04.2025