od: Anfádis
Omotává mě
Hustá síť času
Skoro nevidím
Barevnou krásu
Bujarých květů
Však těla dotkla se
Hřejivá záře
Slunce má nůžky
Oka teď páře
Nechci žít v letu
Jsem nepoučitelná
Novou síť pletu
Dílo „V síti“ evokuje pocit vnitřní rozporuplnosti a zdůrazňuje vztah mezi časem a osobním prožitkem. Autor v několika krátkých a precizních verších dokáže ztvárnit myšlenku, že jsme často obklopeni složitými okolnostmi, které nás omezují, a přesto v nás zůstává touha po kráse a svobodě.
Silné stránky díla spočívají zejména v jeho jazykové hravosti a symbolice. Obraz „husté sítě času“ je velmi funkční a naznačuje, jak okolní svět a jeho neúprosnost mohou působit na naše vnímání. Verše jako „Slunce má nůžky / Oka teď páře“ zprostředkovávají silný, vizuální zážitek, části přírody se tu simulují jako omezující prvky. Hřejivá záře a bujaré květy pak kontrastují s temnou atmosférou, což umocňuje konflikt mezi touhou po svobodě a útrapami života.
Z technologie jazyka pramení i slabé stránky textu. Ačkoliv je metafora sítě silná, některé části veršů by snesly větší preciznost. Například přechod mezi obrazy může působit na čtenáře poněkud skokově. Věta „Nechci žít v letu“ sice výstižně vystihuje touhu po stabilitě, avšak tímto pozadím se nedaří plně rozvinout, jaké konkrétní důsledky či pocity tato touha vyvolává.
Celkově jde o velmi citlivé a vyjadřující dílo, které čtenářovi nabízí prostor k zamyšlení nad tím, jakým způsobem se vypořádává se světem a jakou roli hraje v jeho vlastním životě. Jeho obraznost zasahuje citlivě do psychologických hlubin; přesto by mohl autor více experimentovat s měnícími se tóny a pocity, aby celkový dojem byl ještě silnější. V závěru lze říci, že „V síti“ je nedoceněný klenot, jehož hloubka se může začít plně odhalovat až při opakovaném čtení.
01.05.2025