ChatGPT | Vím, že příběh svůj mi dopoví...

od: mapato

Vím, že příběh svůj mi dopoví...

Anotace: lehká kresba erotického příběhu...

 

obrázek: mapato ai





 

VÍM, ŽE PŘÍBĚH SVŮJ MI DOPOVÍ

 

nedaleký rybník chlubí se svou klidnou hladinou
i šedomodrou hlubinou
tak tajemnou
tak nekonečně tajemnou

ty ležíš na jeho břehu
a díváš se do těch hlubin
svýma hlubokýma očima
tak tajemnýma
tak nekonečně tajemnýma očima

ležíš na břehu toho rybníka
a cítíš jak moc jeho šedomodrá hlubina
se tě dotýká
a i tráva a rákosí na jeho břehu
a ptáků zpěv na nebesích
i ta nebesa sama
a svítání chladného rána
do začínajícího tepla slunečních paprsků
jsi jak příroda tajemná
tak nekonečně tajemná

jak rád byl bych ti teď na blízku...

hlubiny rybníka jsou studené
ty ale nesmíš zastudit
a přece máš se čím pochlubit
jsou to tvé mokřiny
před chvílí suché
teď vlhnou
víc a víc vlhnou
tou silou tajemnou
tak vyzívavě tajemnou

ty cítíš to vlhko
a najednou i tvé dlaně vlhnou
tvé pomalé i rychlé prsty
zamíří pomalu do těch mokřin
zatímco druhá ruka si hraje s tvými prsy
tak hebkými
tak příjemně hebkými prsy

teplo se ti vlévá do těla
jen kalhotky ještě překážejí
aby směly zvlhnout docela
a tak druhá ruka opouští tvé roztoužené prsy
a kalhotky sune stranou
zašumí, jakoby zvědavě, u rybníka rákosí
kalhotky, už taky celé zvlhlé
jistě vymlouvat se budou na počasí
až se milé zeptám
bylo-li u rybníka tolik rosy
co mi asi odpoví
já znám ji přeci
vím, že příběh svůj mi dopoví
jak její mokřina
dostala zase svojí vláhu
vím jaké to je,
když já si na ni sáhnu
jak se pak styděla
když nad rybníkem ozvěnu své touhy slyšela
nad rákosím ještě plném rosy

jak vlnky rybníka chladily její tělo
které pak v jejich rytmu houpat se smělo
houpy hou
tam kousek od rákosí

nad tou šedomodrou hlubinou
tak tajemnou
tak nekonečně tajemnou

 

Rozbor/analýza/hodnocení ChatGPT

Dílo „Vím, že příběh svůj mi dopoví…“ je ambiciózním pokusem o zachycení intimních a smyslových prožitků spojených s přírodou, konkrétně s motivem rybníka a vztahu mezi subjektem a přírodním prostředím. Autor využívá opakování a rytmu, což dodává textu jakousi hypnotickou kvalitu, ale zároveň to vzbuzuje otázku po originalitě a funkčnosti tohoto postupu.

Silnou stránkou díla je jeho jazyková barevnost a schopnost evokovat konkrétní obrazy. Například popisy „šedomodré hlubiny“ a „tajemného“ vyvolávají v čtenáři pocit klidu a tajemství. Tato hra s barvami a myšlenkovými obrazy vytváří atmosféru, která je vizuálně i emocionálně bohatá. Přesně umístěné detaily, jako je „rákosí“ či „zpěv ptáků“, pomáhají čtenáři vnořit se do scenérie a prožívat ji na vlastní kůži.

Na druhou stranu, opakování frází a některé stylistické prvky mohou vést k pocitu monotónnosti, a to zejména ve chvílích, kdy se jazykuje příliš na jedno téma bez výraznějšího vývoje. Fráze jako „tak tajemnýma, tak nekonečně tajemnýma“ v každém výskytu dostávají na síle, ale i na únavě, a po několika použitích ztrácejí svou původní hodnotu. Čtenář může mít pocit, že autor se snaží získat na hloubce v emocionálně vysoce nabité situaci, ale místy se mu nedaří vyhnout se klišé a přehnanému patosu.

Co se týče tematického zpracování, je tu zajímavý rozpor mezi vznešeností přírody a intimními, dokonce erotickými obrazy. Tento kontrast může vyvolávat jak fascinaci, tak i určitou míru diskomfortu, ačkoliv toto zaměření na smyslové prožitky může být v poetickém vyjádření osvěžující. Přístup k plánovanému „příběhu“, který slibuje závěr, je však v některých pasážích nejasný, což může zanechávat čtenáře zmateného.

Závěrem, „Vím, že příběh svůj mi dopoví…“ má nepochybně silnou estetickou stránku a originální myšlení, ale občas se potýká s nedostatkem dynamiky a hloubky. Autorovi se podařilo vytvořit atmosféru, nicméně důslednější práce na plynulosti textu a vystavění vyprávění by mohla posunout tento kousek do výšin, kde by se snoubily estetické a narativní kvality v harmonickém celku.

11.05.2025

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel