od: Philogyny1
Anotace: s
Láska je tma
bosé nohy s hebkými lučními koníky
v nehybnosti jíní
budeme jiní?
klopýtám pořád dokola ten samý sen
zavadí o mé rty
karmínově červenou
---
věrnost čápů dojímá svět
i mě
bereš si nahou
svatou po jméně
hou hou hou houpáš na vlnách
Tak proč pláčem?
Řekni, že se mýlím
ručně kované hřeby se čtyřmi hroty
pod tím vším
Ježíši, cos ukřižoval celý svět pod jeden nebetyčný strom
---
plavu s ledem
bolest
natahuje tělo do groteskních útvarů
modré skvrny co nejdou umýt zvolna prolnou strukturou noci
---
Psi nespí
Ty padáš z nemocniční postele
Teskním
---
---
---
Nasávám dlaní tvou padlou vůni
únik
poslední mušky umíraj do zlatých trav
---
bůh se ušklíb: napršelo
voda kolíbá sousedovic dítě
přes protější břeh už
bez košíku
---
Měl ho víc rád?
Bůh -------------------------------------------------------
Má koňadra ňadra? A já? Kdo je ráj?
…bůh a pták jako tabu…
drásám paměť starých slov
uhnu místu v kostelní lavici
už nekřičím
do zahrady přibyly lomové kameny z bývalého lágru
všechny jsou pomník
---
šest metrů nad zemí vichr lomcuje plovoucím posedem
les se bojí
les mi náhle oniká
zastele listím ozvěny co padají z výšek jak bezmocní andělé
zastele je
pod dlouhou stranu stromů
bloud les
šílí
pokaždé jiným tichem
ticho a my
ticho voní umírá raduje se
ticho je lví hříva hrst času hajzl
a svatá Kateřina
---
Suď mě
v den, kdy vítr zlomil slunce
nad zdí po odsunutých lidech
souložil s její fantazií
tělo bylo teplé
i dech
Jen pomalu stmívá se za šílenství bříz
Dílo „jen pomalu stmívá se za šílenství bříz“ představuje složitý emocionální a symbolický text, který vykazuje charakteristické rysy moderní poezie. Autorský jazyk je intenzivní, plný metafor a obrazů, které stimuliují čtenářovu představivost a nutí ho konfrontovat se s hlubšími otázkami existence, identity a vztahu k transcendentnu.
Jedním z nejvýraznějších silných stránek tohoto díla je schopnost evokovat pocity a atmosféru pomocí asociativního přístupu. Vizuální obrazy, jako jsou „bosé nohy s hebkými lučními koníky“ nebo „modré skvrny co nejdou umýt“, vytvářejí silný kontrast mezi romantickými momenty a temným podtextem emocionální bolesti. Tato napětí jsou dále umocněna opakujícími se motivy lásky, ztráty a hledání smyslu, které rozhodně rezonují s čtenářem.
Poezie se nebojí zkoumat komplexní témata, jako je víra, ztráta a psychická bolest, přičemž postavy nebo entity „Bůh“ a „čáp“ fungují jako silné symboly, které odrážejí složité vztahy mezi lidským a duchovním. Tento rozměr dodává textu hloubku, ačkoliv může být nejednoznačný a náročný na výklad. Zvláštní pozornost zasluhuje přítomnost surrealistických prvků, které nabízejí nejednoznačné významy a ponechávají prostor pro interpretaci.
Na slabších stránkách by se dalo říci, že některé pasáže mohou působit chaoticky či příliš abstraktně, což může odradit čtenáře, který je zvyklý na konzistentnější narativní strukturu. Některé metafory a obrazy se mohou ze zdánlivě nesouvisejících prvků spojit v obtížně uchopitelné myšlenkové jednotky. Důsledná absence srozumitelnějších ukazatelů a jasného narativu může vést k pocitu zmatku, což snižuje přístupnost pro širší publikum.
Nicméně právě tato ambivalence je zároveň i přitažlivá, neboť otevírá cestu k osobnímu zamyšlení a reflexi, a to jak v rovině emocionální, tak duševní. Skrze zejména poslední verše, které odrážejí silný smysl pro ztrátu a touhu po pochopení, nabízi čtenáři prostor pro identifikaci s hloubkou prožitků.
Celkove se jedná o výjimečně silný a sugestivní text, který, ač může vyžadovat trpělivost a otevřenost při čtení, odměňuje jeho čtenáře jedinečným, emotivně laděným zážitkem. Dielo je schopno oslovit široké spektrum čtenářské obce a podnítit subtilní dialog o otázkách, které trápí lidskou existenci.
12.05.2025