ChatGPT | ..poslední monolog zrcadlení..
od: šuměnka
..poslední monolog zrcadlení..
Anotace: věřím, že každému se vrátí mnohé z toho, co vyzáří svou vibrací a stejně tak věřím, že v jednu chvíli před koncem, pocítí každý všechna příkoří, která způsobil, jako konečnou sebereflexi vidění se očima jiných
Erik A. Ton
*
..já v šeru ztrácím se, v tom bodu před odchodem
slyším svůj vlastní hlas - zlověstně dutý, cizí
ta slova soudů mých, ty vtipy nesourodé
se vrací v pohledech, svůj vlastní hněv teď sklízím!
V očích, jež přecházel jsem s posměchem a ráží
teď vidím pravdivost, co hořkne do pachuti
Ta slova „všech mých já“ - jak břemena teď váží
a s každým výdechem mne cosi přiznat nutí;
že vidím Ženy stát - bez slov nade mnou tiše
kde já jen hledal klam, tam ony nesly tíži
mé verše, jedy slov - teď pálí žárem příšer
stydím se zcela tu, že cestu jim jsem křížil...
Ten úsměv přetvářek - byl jen štít zraku mého
A klid, jímž mlčely - byl prostor do přežití
když psaly o bolesti - já křik čet‘, místo s něhou
teď slyším každý tón - skrz vpich, co v sobě cítím
že láska není styl, ni ladnost v každém dění
já nyní poznávám, když dech už těžkne plicím
A v srdci stopy žen, co tisíckrát jsem plenil
se nyní odráží. Odpusťte – chtěl jsem říci...
* *
Dílo „..poslední monolog zrcadlení..“ od Erika A. Ton se vyznačuje hlubokou introspekcí a silným emocionálním nábojem, což jsou klíčové prvky, které umocňují jeho literární kvality. Autor zde zpracovává témata osobní krize, reflexe vlastních selhání a pokory vůči minulosti, což v dnešní době je velmi aktuální a relevantní.
Silné stránky textu spočívají v jeho jazykové preciznosti a schopnosti evokovat konkrétní pocity. Použití symboliky, jako je „zrcadlení“ a „ženy“, naznačuje komplexní vztah k ženskému principu a k vlastnímu vnitřnímu já. Přítomnost vnitřního dialogu a střetávání se s vlastním hlasem, jak je vyjádřeno v úvodních verších, ukazuje na autorovu schopnost zachytit křehkost lidské existence. Všudy přítomný motiv „stydění se“ je esteticky silný a umožňuje čtenáři cítit hluboký stupeň empatie vůči vypravěči.
Dalším jako velmi pozitivním prvkem je tón textu, který kombinuje melancholii s určitou nadějí – i přes bolest a vnitřní zmatek je v něm znát touhu po odpuštění a smíření s minulostí. Tento kontrast přináší poetický náboj a zanechává čtenáře s pocitem, že cesta k vnitřnímu klidu je možná, i když vykoupená bolestí.
Na druhou stranu, slabší stránkou může být místy až přílišná abstraktnost pro laického čtenáře, který by mohl mít potíže s interpretací některých obrazů a metafor. Tato okna do duše mohou být pro některé čtenáře příliš hermetická, což by mohlo bránit jejich plnému porozumění textu. Také, ačkoli je emocionální intenzita vysoce výkonná, mohla by být některá vyjádření více konkretizována, aby lépe rezonovala i s těmi, kdo se s tématy jako je hněv, láska a odpuštění tolik neidentifikují.
Celkově však „..poslední monolog zrcadlení..“ představuje silný a dojímavý literární výkon, který nabízí cenný vhled do psychológie lidské existence. Skrze propracovaný jazyk a hlubokou tematickou náplň se autorovi podařilo vytvořit dílo, které je nejen esteticky přitažlivé, ale také intelektuálně stimulující.
16.05.2025
