ChatGPT | Dnes jsem zase brečel
od: mapato
Dnes jsem zase brečel
Anotace: ...
DNES JSEM ZASE BREČEL
Dnes jsem zase brečel, tak asi po 100 letech.
Leželi jsme vedle sebe v posteli, ona nahá pod peřinou,
já oblečenej vedle ní a koukali jsme na telku, velkou jako kino.
Tedy jako svět...
Vono je to vlastně to samý...
A ten svět nám leží u nohou.
Tedy doslova u nohou...
Postavili jsme si tam tu velkou telku.
Ta nahá pod peřinou byla moje žena Marunka.
Tohle všechno, co teď budu psát,
se stalo vlastně před chvílí.
Bylo to tak hezký, ještě teď to ve mě doznívá.
Hráli takovej docela romantickej film
s Martou Vančurovou a Oldřichem Kaiserem.
Byl to takovej, někdo by asi řekl, pošetilej film.
Jindy bych dal přednost nejspíš nějaký kovbojce
nebo tak, dnes mě to ale nějak vzalo.
Viděl jsem tam starou Prahu, tedy Malou Stranu.
Tam jsem se něco nacoural. Často jsem tam chodil, nejraději sám, plný očekávání a touhy mých mladých let.
Najednou se mi začalo chtít čůrat. Podíval jsem se na mou ženu a požádal ji, aby ten film chvíli pozastavila. Měla peřinu vytaženou skoro až k bradě, byla vidět jen její nahá ramena. Najednou jsem si uvědomil, že jsem jí vlastně ještě ani nesáhl na prso. Na to blíž ke mě. Má tak hebká prsa, teď budou jistě krásně zahřátá. Tak možná, abych navodil atmosféru, vysypal jsem ze sebe takovej fórek, kterej mě právě napadnul. Zeptal jsem se jí: "víš možná, proč tak rád chodím čůrat?" V očekávání mé odpovědi se na mě podívala těma svejma krásnejma kukadlama. A já s pohledem na místo na peřině, kde jsem tušil její pravé prso, s cukáním pravého koutku u pusy, podal své vysvětlení: "protože si ho pak můžu vzít do ruky!".
Byl jsem rád, že ji to rozesmálo.
Když jsem se vrátil ze záchodu, odsunul jsem jestě množství polštářů a polštářků někam do nohou, aby mi tak nebránily lehnout si k ní blíž. Hlavy se nám skoro dotýkaly, její nahé tělo od toho mého oblečeného dělila už jenom její peřina.
Marunka povolila na ovladači pausu a film se opět rozběhl. Ti dva na obrazovce se začali líbat, kameraman to bral jako totále, tedy hodně zblízka.
Najednou jsem si uvědomil, jak jsou oba krásní.
Řekl jsem Marunce, jestli to taky tak vidí. A jestli pak ví, proč jsou tak krásní. Měla v očích slzy. I když jsem ani nemusel, vypadlo to ze mě: "protože jsou mladí".
Naklonili jsme se k sobě a já ji objal přes peřinu. Cítil jsem, že se jí teď nesmím dotknout tak, jako většinou jsem se jí dotýkal. Začali jsme se líbat, a líbali jsme se pořád dál...ne znovu, ale pořád dál...protože jsme se líbat nepřestali, a tak jsme se nemohli líbat znuvu. Když jsem otevřel oči, držel jsem ji stále ještě v náručí a díval se jak je krásná...
Za chvíli se pohla i ona a otevřela zase ty svoje krásný kukadla. Teď nadzvedla peřinu a nechala mě vklouznout k ní.
A já vzal zase to její kyprý prso do dlaně a cítil jeho sametový teplo. Když tu mi vjela rukou mezi nohy a řekla: "já ti teď trochu pomůžu, když to máš tak rád a nemáš zrovna volnou ruku...prosím tě ale nečůrej!" Oba jsme se rozesmáli, až nám tekly slzy.
Pak jako na povel jsme se ale přestali smát. Dívali jsme se navzájem do očí a hladili naše bílé vlasy. Chtěli jsme se sebe do nekonečna nabažit.
Věru až za dlouho jsem se dostal k tomu, tenhle příběh hodit na papír...
Toto literární dílo, "Dnes jsem zase brečel", nabízí čtenáři osobní a emocionální pohled na intimní chvíle ve vztahu, nasazený do každodenního kontextu. Autor využívá poměrně jednoduchý jazyk a styl, což činí text přístupným pro široké spektrum čtenářů. Avšak za touto zdánlivou jednoduchostí se skrývá podmanivá hloubka citů a nostalgie, která je pro tento text klíčová.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho schopnosti zachytit autenticitu mezilidských vztahů a emocionální intimitu. Vyprávění je prosyceno osobními vzpomínkami, které vytvářejí silný a srozumitelný obraz o lásce a touze. Autor bravurně kontrastuje momenty lehkého humoru s hlubokou nostalgií, což přispívá k autentičnosti a přitažlivosti textu. Například scéna s vtipem o čůrání je nejen komická, ale také ukazuje, jak je interakce mezi manželi hravá a plná důvěry.
Další kladnou vlastností je vynikající evokativní popis prostředí i psychologických stavů postav. Odkazy na Malou Stranu a nostalgické vzpomínky na mladá léta nám dávají nahlédnout do autorovy duše a pocitů spojených s minulostí. Technika, kdy se objevují vzpomínky a přítomnost se prolínají, je umně zvládnutá a vyvolává u čtenáře pocity touhy a ztráty.
Na druhé straně lze však nalézt i slabé stránky. Některé pasáže mohou působit na čtenáře trochu rozptýleně, zejména ve chvílích, kdy autor přechází od popisu intimní chvíle k úvahám o světě kolem, což může narušit tok vyprávění. To může vést k tomu, že čtenář ztrácí nit a pozornost. Taktéž občasné opakování některých myšlenek, jako je zdůrazňování krásy a vzpomínek na mladé léta, může být vnímáno jako redundantní.
Dalším bodem k úvaze je jazyková výstavba. I když jazyk je většinou přitažlivý a srozumitelný, některé fráze mohou být na hranici banality, což snižuje celkový dopad textu. Autor se sice snaží o hravost a lehkost, avšak v některých případech zní dialogy a výrazy příliš moderně nebo každodenně, což může odrážet lehký nedostatek literární stylizace.
Celkově však "Dnes jsem zase brečel" zůstává působivým záznamem o intimních momentech a silných emocích, které vybavují otázky lásky, mladosti a ztráty. Dílo má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů, a to zejména díky svému lidskému a emočně nabitému vyprávění. Je to text, který si zaslouží pozornost a reflexi, a i když není bez nedostatků, jeho silné stránky převažují a vytvářejí dům vzpomínek, jehož zdi hovoří o lásce, ztrátě a obnově.
19.05.2025
