ChatGPT | Máme se na co těšit?

od: Vladimír75

Máme se na co těšit?

Anotace: Jen tak.

Zaniklé civilizace byly v době, kdy člověk začal být člověkem a v průběhu jeho vývoje.
Jenže se zjišťuje, že zaniklé civilizace byly už dřív, než byl člověk, co teď je člověkem.
Takže otázka zní:
Proč zanikly?

Na světě byla nejdříve zvířata a pak se vyvinul z nějakého toho zvířete člověk, nebo myslící bytost.
Takže evoluce rozdala karty a z jednoho tvora se stala myslící bytost, co měla v genech pořád instinkty zvířete.
Takže rozum a instinkt.
Dvě věci, co dohromady moc nejdou a je těžké je vyvážit do rovnováhy.

Civilizace se vyvíjí, učí se a zkoumá vše, co je kolem.
Jenže instinkt má tendenci vítězit a to hlavně ve věci zachování rodu.
Což je instinkt, co zaručil rozrůstání skupiny.
Dříve to byla nutnost pro přežití, a tak to ještě v době, kde instinkt převládal a rozum byl jen pasažér.
V rámci přežití bylo jedno, kdo to dělal s kým hlavně ať je skupina početná.
No a to je ten problém, co lidstvu kazí gen, co vznikl z incestu, protože se to dříve neřešilo.

Toto vlastně je podobné jako u koček a že mají krátký život, degenerace je minimální. Zjednodušeně.
Takže v genu člověka je zachován gen takzvané modré krve.
No a pak tu jsou ty instinkty, co dokážou z myslícího člověka udělat toho nemyslícího.

Co mysl člověka zvládne a dokáže, je neuvěřitelné a defakto nemá hranice.
Ale v něm je i ta zvířecí tvář, pošramocená tou modrou krví.
Co v něm probudí chamtivost, moc a jiné špatné vlastnosti.
Tvořivost a destrukce zároveň.
To vše dohromady je dnes člověk a jakákoliv myslící bytost, co prošla evolucí.

Tím pádem pokud je civilizace ovlivňována sama sebou ve prospěch jednotlivců,
a skrz jednotlivce se hlásá většině o něčem vyšším, a většina je nucena si osvojit víru v něco, co neexistuje aby sloužila těm, co ji hlásají…
Jsou vírou vedeni k poslušnosti a k uctívání vyšší moci. Jako smečka tím nejsilnějším.

Víra je moto pro zneužití budování monumentů v každé zaniklé civilizaci.
I za cenu těžkého života, dřiny a bídy. Potom bude odměněn.

Což je vlastně černobílý svět a tím pádem jednodušší manipulace.
Ale i když se sedře k smrti, má přece víru.
A i když jeho tělo bude hnít pod zemí v zapomnění, tak umře šťasten, že bude po smrti odměněn.
V tom byl celý život utvrzován.

Ale čas jde dál a z něj zbydou jen kosti pod zemí.
Co po x letech najdou archeologové.
Vydedukují, jak špatně žil a že byl to nikdo jeden z mnoha.
Jen se z jeho kostí dozví staří a bude jen katalogové číslo někde na univerzitě.

Ale hlavně, že umřel s vírou věčného ráje za dřinu ve svém životě,
pro člověka, co ho ani nezná a kterému věřil, že mu to řekla ta vyšší moc.
A tak jako on i ostatní někde hnijí v hlíně v zapomnění,
že byli civilizací, co vlastně zanikla, protože asi nebyli schopní postavit dostatek monumentů,
aby se dostatečně zavděčili vyšší moci.
Takže zánik civilizací měli na svědomí ti sami lidé co tvořili tu civilizaci a slepě věřili.
Jen pokud je nepředběhla přírodní katastrofa.
„Kdo vykope naše kosti a dá jim katalogové číslo?
Zbyde tu vůbec někdo takový?“
????????
Rozbor/analýza/hodnocení ChatGPT

Toto literární dílo, nazvané "Máme se na co těšit?", se jako esejistický text zaměřuje na složitou a hlubokou problematiku evoluce člověka a mechanik jeho civilizačního vývoje. Autor se pokouší oživit myšlenky týkající se zániku civilizací, což je téma často zkoumané v různých oblastech humanitních věd. V následující analýze jsem se zaměřil na silné i slabé stránky tohoto díla.

Jednou z výrazných silných stránek textu je jeho filozofická hloubka. Autor se nebojí klást zásadní otázky o lidské existenci, o povaze víry a o rozporu mezi instinktem a rozumem. Umně se orientuje mezi koncepty evoluce a kultury, což dává celému textu široký rámec. Taktéž se vyznačuje zamyšlením nad tím, jak víra a společenské normy formují životy jednotlivců a jak mohou vést k pasivitě a slepé poslušnosti. Tento vrstevnatý přístup pomáhá čtenáři zamyslet se nad jeho vlastním místem v moderní společnosti.

Dále je třeba vyzdvihnout jazykovou a stylistickou variabilitu. Autorovo vyjadřování je občas poetické a metaforické, což přispívá k líbivosti a čtivosti textu. Například analogie s "modrou krví" a "zvířecí tváří" člověka jsou účinným způsobem, jak vystihnout dualitu lidské existence a vnitřní konflikt.

Na druhé straně se však v textu objevují i slabé stránky, které mohou čtenáře odradit. Především se jedná o občasnou jednotvárnost a fragmentaci myšlenek, což může ztížit plynulé sledování argumentace. Některé pasáže mohou také působit příliš obtížně nebo abstraktně, což by mohlo vést k frustraci méně znalého čtenáře. Doporučil bych autorovi více strukturovat podobné úvahy tak, aby myšlenkové skoky byly jasně vyznačeny a aby se čtenář mohl snadněji orientovat v textu.

Kromě toho, i když je zásadní kritika lidské povahy a civilizačního vývoje plodná, může vyvolávat dojem nihilismu. Tón textu místy nese znaky pesimismu, což by mohlo omezit jeho přitažlivost pro některé čtenáře hledající nadějné a pozitivní vyznění.

Celkově lze říci, že "Máme se na co těšit?" je ambiciózní dílo se silnými myšlenkovými základy a uměleckým jazykem. Přesto si žádá určité vylepšení v oblasti struktury a přístupnosti, aby bylo snáze stravitelné pro širší publikum. Tato práce je zajímavou výzvou pro ty, kteří se chtějí hlouběji ponořit do problematiky vývoje lidské civilizace a existence, avšak může též vyžadovat od čtenáře určitou dávku trpělivosti a otevřenosti.

25.05.2025

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel