od: Anfádis
do šumění v stromech listí
honem vplétám tajná snění
do vonící louky kvítím
vkládám nezřízenou touhu
o kom
po kom
nezapadne
v zapomnění
Májová je krátká, avšak výrazná báseň, která na první pohled evokuje silné pocity touhy a přírody. Už samotné zasazení do kontextu přírody, konkrétně do prostředí vonících luk a šumících stromů, vytváří hřejivou atmosféru, která se často spojuje s jarem a novými začátky. V básni se objevuje touha, která je pojmenována jako "nezřízená", což evokuje jakousi intenzivní naléhavost, povznesení emocí a přesvědčení, že totožná touha má své kořeny ve vzpomínkách a omítnutých citech.
Silné stránky této básně spočívají především v její schopnosti vyvolávat živé obrazy a pocity, aniž by byla přeplněna slovy. Jazyk je svěží, decentní a přitom velmi sugestivní. Motif šumění listí a vonících luk podněcuje smysly a podněcuje čtenáře k zamyšlení nad vlastními vzpomínkami a touhami. Fráze "o kom / po kom" naznačuje intimitu a mystérium vztažené k jiným osobám či emocím, čímž nezřetelně uvádí čtenáře do osobního prostoru vypravěče.
Nicméně, slabou stránkou může být poněkud abstraktní povaha některých motivů. Čtenář, který vyhledává konkrétní narativní strukturu nebo jasně vymezené emoce, by mohl mít pocit, že mu něco chybí. Také opakování otevíracích frází může vyvolat dojem monotónnosti, přičemž některé výrazy by mohly být obohaceny o variace, které by prohloubily emocionální výpověď.
Celkově lze říci, že Májová je líbivým a emocionálně nabitým kouskem poezie, který dokáže okouzlit čtenáře svou jemnou, avšak hloubavou elegancí, a přitom zanechává jistou míru tajemství, jež může být pro čtenáře povzbudivé i frustrující. V konečném důsledku nás přivádí k myšlence na to, že touha a vzpomínka jsou neodmyslitelnými součástmi lidské existence, které se k nám vrátily právě ve chvílích jarního probouzení přírody.
26.05.2025