ChatGPT | někdy nevím___
od: Philogyny1
někdy nevím___
Anotace: ---
Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže? Miláčka? Jesení?
Děti ani vnuci neudrží žíněmi smyčce nad hladinou jesetera.
Jenom muž. Muž je slída.
Věřím vodě, žízní podrazí kotníky, naplní tělo nevírou ve smrt. Bojem. Rouháním se. Dálkou.
Věřím liškám hlad. Řev zajíce. Dere přes tuš rozpitým odstínem krev, instinkt nakonec probarví tenkou linkou noru, obtěžkanou mateřským mlékem.
Miláčku, prokousla jsem ti ret. Bez anestézie mrazu. Zoom: nevšiml sis. Koukáš mi do levého i pravého oka najednou, nemáš na výběr.
Zítra nebo pozítří zasadíš další strom do mých narozenin. Ta jáma je hluboká.
A řekou džbány moku s bílou pěnou kolem bradavek.
Chci podat hlášení: interpunkční znaménko místa činu.
Rádlem vykrojení havrani s vědoucím pohledem minulosti, přítomnosti, budoucnosti
zapisují věšteckou koulí příběh křídel na pokálenou hřídel času.
Asi spodní větev stromu. Podepřu ji vidlemi Emy. Ema mele maso, má na šatech lem.
Muže.
Nutíš mě psát Beatles, Beatles a krásná zrzka u pokladny, co po ní šílí všichni moji chlapi, všichni cizí chlapi, můj syn i já / cválá sama celý ten prostor s kleštěmi, šroubky, hřeby, maticemi lodních kýlů, všemi těmi demižóny s neznámou vůní nad hladinou / zvlášť odváží pihy / únik / až se chlap musí a musí vrátit /
sklopit zrak do retro kapesních rybiček u kasy za jedno sto devatenáct / opakovaný úhyn / Gavenda Krnov.
Říkám ji, „jste krásná,“ usmívám se a vzduchem pluje těhotná Noemova archa.
Může v člověku umřít archaický chroust? Pořád šustí v krabičce od zápalek. Je dětství lék? Arytmie srdce.
Jsem tu jen host, umyji si dezinfekčním ubrouskem ruce
a pak přitluču k posteli tvůj křik Živote
Toto literární dílo, nazvané „někdy nevím___“, je ambiciózním a experimentálním pokusem o prozkoumání témat jako je paměť, čas, vztahy a existenciální otázky. Autor v jeho psaní využívá široké spektrum obraznosti, což může čtenáře vtáhnout do zamyšleného a podivného světa, kde se prolínají reminiscence a surrealistické obrazce.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho jazykové hravosti a schopnosti vytvářet silné a neobvyklé obrazy. Fráze jako „řekou džbány moku s bílou pěnou kolem bradavek“ evokují intenzivní pocity a jsou plné emocí, čímž ukládají čtenáře do niterného prožívání textu. Použití interpunkce jako „interpunkční znaménko místa činu“ je zručným způsobem, jak umocnit dojem z literárního vyjádření a zároveň ukázat na neukotvenost a fragmentaci myšlení hlavního protagonisty.
Další posilující prvek díla je jeho tematická rozmanitost. V textu se prolínají motivy životní zkušenosti, lásky, ztráty a dětství, což dává čtenáři možnost číst a interpretovat text různými způsoby.
Na druhou stranu, slabé stránky tohoto díla mohou souviset s jeho abstraktností a na prvním pohled chaotickou strukturou. Mnoho čtenářů může cítit, že jim uniká význam, a to především těm, kteří preferují jasné a přehledné vyjádření. Fragmentace myšlenek, jako je např. časté střídání mezi minulostí a přítomností, může vyvolávat frustraci, či naopak vést k pocitu dezorientace. Některé obrazy jsou rovněž tak surrealistické, že mohou působit jako překombinované a ztrácet schopnost podporovat celkovou narativní linii.
Celkově vzato, „někdy nevím___“ je ambiciózní a emotivní poezie, která láká čtenáře svou hlubokou obrazností a emocionálním nábojem, avšak vyžaduje zároveň velkou míru otevřenosti a toleranci vůči experimentální formě a vyjádření. Dopracování struktury a poskytnutí větší coherence by mohlo zvýšit jeho přístupnost a dopad na širokou veřejnost.
11.06.2025
