Anotace: Báseň zkoumá okamžik skrytý mezi zobrazenými číslicemi 23:59:59 a 00:00:00 - tedy prostorem, který digitální hodiny nezobrazují, ačkoli samozřejmě existuje.
Prolog:
Opravdu dlouho jsem váhal, jestli mám tuto báseň zveřejnit. Po nehodě, která mi změnila život, jsem měl měsíce silné problémy se spánkem. Často jsem jen ležel a pozoroval nazelenalý displej digitálních hodin.
Jednou těsně před půlnocí jsem si uvědomil, že nikdy nevidím přechod z 23:59:59 na 00:00:00. Jako by tam byla skulina v realitě - místo, kde se včerejšek stává zítřkem bez toho, aby prošel dneškem.
V té bolestné nespavosti jsem pochopil, že i můj život prošel takovou skulinou. Okamžik, který změnil všechno, ale který nelze nikam zaznamenat.
Tato báseň je mým pokusem nahlédnout do té zakázané hodiny.
23:59:59 ─────────────── 00:00:00
╔═══════════╗
║ 23:59:59 ║
╚═══════════╝
|
[ ]
|
00:00:00
Půln
oc
se rozp
adá
na
23:59:59:59:59:59:59:59:∞
polyká svůj vlastní ocas
V ZA̴KÁ̶ZA̸NÉ̸ H̸O̶D̸I̷N̶Ě̸
V y m l á c e n é
z u b y
č a s u
žerou
[ [ [ [ [ prázdno ] ] ] ] ]
osvícené tmy
v nazelenalé barvě.
ŠEST [23:59:59] ČÍSLIC
čeká na rozkaz.
Rozkaz nepřichází…
Rozkaz ne př ic há zí.
Rozkaz ne př ic há zí .
Rozkaz n e p ř .
CHYBA —
ČAS NEBYL NALEZEN!
…
Dílko „Zakázaná hodina“ je fascinující pokus o zachycení emocionálních a psychologických aspektů zkušenosti s časem a jeho vnímáním, zejména ve světle traumatické události, která ovlivnila autorův život. Báseň je strukturovaná jako meditace na téma plynutí času, jeho prázdnoty, a na existence okamžiku, jenž zůstává nenávratně ztracen.
Silné stránky této básně spočívají v její originalitě a rafinovanosti. Autor skvěle kombinuje osobní tragédii s univerzálním tématem, čímž není jeho prožití izolováno, ale naopak se stává něčím, s čím se mohou ztotožnit mnozí čtenáři. Prolog, jako úvodní sekvence, je efektivní, neboť poskytuje kontext a zachycuje čtenáře do emocionálního záznamu, ve kterém se tápe mezi fází ztráty a pochopení. Vizuální elementy, jako je například experimentální zápis textu, významně přispívají k atmosféře a navozují pocit dezorientace – tak, jak tomu odpovídá autorova vlastní zkušenost s nespavostí a časovou skulinou.
Další silnou stránkou je jazyková hravost a variabilita formátu. Taktéž neobvyklé použití grafických prvků a rozbití tradiční struktury básně přispívá k celkovému vyznění – autor svým textem skutečně „prolamuje“ konvenční náhled na čas, což je zcela v souladu s jeho tématem.
Na druhé straně je slabou stránkou možná přílišná experimentálnost, která může některé čtenáře odradit. Například, některé úseky textu mohou působit zmateně nebo nepřehledně, což by mohlo snížit celkovou srozumitelnost díla. Některé metafory, jako „polyká svůj vlastní ocas“, mohou na první pohled vyznívat jako neuchopitelné a odrazující od hlavní myšlenky. Navíc, přestože hra s formátem je osvěžující, může vést k tomu, že čtenář ztratí nit, pokud nebude dostatečně obeznámen s autorovou intencí.
Celkově vzato, „Zakázaná hodina“ je experimentálním klenotem, který v sobě nese silné osobní prožitky, zajišťující hlasitost a naléhavost každého slova. I když může mít své slabé stránky, přináší do literárního diskurzu důležitý pohled na psychologické aspekty traumatické zkušenosti a vnímání času. Toto dílo si zaslouží pozornost a diskusi, neboť otevírá nové cesty k interpretaci a reflexi v uměleckém vyjádření.
21.07.2025