od: cappuccinogirl
Anotace: ...zas jeden střípek, do mozaiky...
Dnes ráno bylo rmutné, bez nálady
a odpoledne zrovna tak.
Až večer postavil si hlavu,
a že se chtěl cítit líp,
zkusil snít…
To snění drze ukrad noci
a spolu s ním i představu
nahého deště –
začal si s ní hrát
a já jenom zírala, jak je krásný,
když déšť je naze zaskočený…
Stydlivý, rychle a nahonem,
do kapek ukrýval své tužby,
a že je voda vzala a pustila do světa,
nasytila se země…
A ze mě, lásko,
ze mě nasyť se ty…
Toto literární dílo, „JEN ČERVÁNKŮM TĚ NENECHÁM“, vyjadřuje hloubku emocí a snovou atmosféru, přičemž se nebojí hrát si s jazykem a obrazem. Důležitým aspektem textu je přítomnost melancholie, která se zde zrcadlí v popisu smutného rána a odpoledne bez radosti. Tato úvodní naladění ideálně přípraví čtenáře na postupnou transformaci vnímání, která se odehrává v večerních pasážích.
Silnou stránkou této poezie je její schopnost zachytit pomíjivost emocí a kontrasty mezi smutkem a nadějí. Obraz deště jako symbolu očisty a proměny je v tomto kontextu velmi silný. Výraz „nazí zaskočený déšť“ nás přivádí k něčemu podstatnému – jak tak málo stačí k tomu, aby se atmosféra změnila a aby i ty nejtajnější touhy, ukryté ve snech, začaly znovu ožívat. Dále, fráze „skvostný, když déšť je naze zaskočený“ ukazuje na fyzičnost a smyslnost ve spojení s přírodou, což je další výrazný prvek textu.
Na druhou stranu, mohlo by se zdát, že některé pasáže nedosahují takové emocionální intenzity. Například, přechod od popisu večera k vlastním tužbám může působit poněkud náhle a nevyváženě. Také by bylo vhodné prohloubit motivaci hlavního subjektem, jehož pocity a vnitřní konflikty by mohly získat více prostoru pro rozvinutí.
Celkově vzato, „JEN ČERVÁNKŮM TĚ NENECHÁM“ je emocionálně silný a jazykově precizní text, který oslovuje čtenáře svým snovým a pokorným vyjádřením vnitřních touh a touhy po spojení se světem kolem. S trochou práce na vyváženosti a hloubce některých tematických prvků by mohlo jít o velmi úspěšné literární dílo.
22.07.2025