od: Souputník
Anotace: Staré soutěžní dílko na téma Stmívá se, je už čas
Stmívá se, je už čas…
zavětřil vůdce vlčí,
noc tak mnoho má krás,
laně se v houští krčí.
Stmívá se, je už čas…
raduje se kurtizána,
doufajíc zas a zas,
v noci že nebude sama.
Stmívá se, je už čas…
vyrazit ven do ulic,
mládí doby je kvas.
Noční život… rub a líc.
Stmívá se, je už čas…
najít si místo k spaní,
než noci padne hráz,
tulák teď nemá stání.
Stmívá se, je už čas…
otevřít láhev vína,
ať suché či malvaz…
tak snadno se zapomíná.
Stmívá se, je už čas…
uzavřít přístup k duši,
neb v noci její hlas,
neúprosně spánek ruší.
Stmívá se, je už čas…
zapnout kouzelnou skříňku,
pro snění vhodný pas,
…vydechnutí na chvilinku.
Stmívá se, je už čas…
vybrat si další oběť,
vždyť ráno každý kaz
smaže u kněze zpověď.
Stmívá se, je už čas…
Tak ber, čeho si žádáš!
Vše ostatní vem ďas!
Ty žiješ! (Přitom padáš.)
-*-
Setmělo se, nastal čas…
vyjeli už jezdci čtyři…
varoval nás Janův hlas…
prach hvězd rychlou jízdou víří . . .
Rudý kůň a jezdec s mečem…
Černý kůň a jezdec s váhami…
Toto literární dílo, nesoucí název „Stmívá se, je už čas…“, se prezentuje jako zamyšlení nad proměnlivostí života a těch, kteří se v něm pohybují. Hlavním vstupním motivem je přechod z denního světla do tmy, což symbolizuje nejen fyzické stmívání, ale také metaforicky odráží blížící se konec, ztrátu a proměnu.
Silné stránky díla spočívají především v jeho atmosféře a stylové preciznosti. Autorovi se daří vyvolat na čtenáři emocionální odezvu skrze opakování fráze „Stmívá se, je už čas…“, která vytváří rytmickou strukturu a pocit naléhavosti. Tato repetitivnost působí jako mantra, která diváka navádí k hlubšímu zamyšlení nad každým jednotlivým činem, jímž postavy procházejí.
Další silnou stránkou je bohatství obraznosti a symboliky. Každé stvoření, jako jsou vlci, laně či kurtizány, nese v sobě určité konotace. Vlci symbolizují vůdcovství a instinktivnost, zatímco kurtizány evokují touhu a ženy jako objekty touhy a zbavení se osamělosti. Pozorný čtenář může odhalit paralely mezi osobními touhami postav a obecnými lidskými zážitky, jako je hledání smyslu a místa v životě.
V posledních dvou strofách se příběh posune k mytologickým a apokalyptickým motivům s náznakem jezdců apokalypsy. Tato změna může překvapit, ale také obohatit interpretaci jako takovou, neboť posouvá celou tematiku k vážnějším otázkám existence a spravedlnosti.
Na slabé stránce však můžeme pozorovat poněkud přímočarou dramatizaci v posledních verších, kde se zaměření na čtyři jezdce trochu vytrácí z kontextu tzv. „nočního života“. Jejich velkolepý popis může působit jako rušivý prvek, který narušuje harmonii předchozích pasáží a zanechává dojem, že autor se snaží o dramatickou pointu, ale na úkor koherence vyprávění.
Některé metafory a obrazy by mohly být také rozvinuty tak, aby dohloubky prozkoumaly vnitřní psychologii postav a jejich motivy. Tím by se možno posílit celkový narativní efekt a prohloubit emocionální rezonanci.
Celkově je „Stmívá se, je už čas…“ vzrušujícím a myšlenkově stimulujícím dílem s výrazným jazykovým projevem. Pokud bude dále rozvíjeno, mohlo by nejen zachovat svou kouzelnou atmosféru, ale i dále osvětlit složitosti lidské existence ve tmě, kterou život přináší.
24.07.2025