od: Philogyny1
Anotace: ---
Chodím lesem bez stezek
na jazyku střídá jen černé a červené plody
než vyplivne zvíře řev
ptáky zabalené v neprodyšném igelitu ticha a
chamraď smíchanou všelijakou
smích?
ano
budu jedna z nich?
za tři rožnutá ptačí pírka
jednorohý kozel třikrát oběhne lom
pak můžu zlomit ohnutou větev nad hlavou a vejít
mezi noc a ostnaté dráty
ti za nimi ještě pořád tesají kameny
mění se pomalu na zvířata
pořád jemně prší a havrani měří vodováhou hladinu deště
spadnu a olizuju potajmu železo
mám ho najednou plné čelo
v drápech pachuť vzduchu rozděleného mříží na volnost
a bezmoc
nesmím chytit za ruku
už vím že nahmatám kosti
chtějí ožít
plné kouře smrti touhy naděje a zlosti
chtějí na jazyk zpátky svou hostii
teplo smrtelnosti
slast mého klínu a hlavně
mraky na obloze
co třískají hlavou o zem
vodou bouřky
pořád jemně prší
havrani měří vodováhou něčí tělo
oddělují od vlasů déšť
pro rubáš dějin
vstát z mrtvých
tak jako ty
ujít ticho dírkou z lískových oříšků a pak se vymknout skutečnosti
Toto literární dílo, nazvané „za tři rožnutá ptačí pírka“, se vyznačuje silně obrazným jazykem a metaforickou hloubkou, která vyžaduje pozorného čtenáře ochotného ponořit se do jeho symboliky a emocionálních podtónů. Dichotomie mezi přírodou a lidským stavem, mezi životem a smrtí, vytváří napjatou atmosféru, která provází každý verš.
Silné stránky tohoto textu zahrnují jeho schopnost vyvolat intenzivní obrazotvornost a emocionální reakci. Autor velmi přesně zachycuje atmosféru lesní krajiny, přičemž zvolené prvky jako „černé a červené plody“, „igelit ticha“ nebo „ostnaté dráty“ ukazují na nejednoznačnost a komplikovanost přírody, v níž se mísí krása a nebezpečí. Jazyk je funkčním prostředkem k posílení hlubokých myšlenek o existenci, smrti a touze po svobodě. Hra se slovy a zvuky – například „mění se pomalu na zvířata“ – evokuje proměnlivost nejen v přírodě, ale i v nás samotných.
Další silnou stránkou je použití zvířecích metafor, které reflektují lidské pocity a vnitřní konflikty. Figura havrana, zmíněného několikrát, bývá tradičně spojována se smrtí a osudem, což v kontextu tohoto díla posiluje fenomén nevyhnutelnosti smrti, ale také cyklickosti života, kývání mezi těmito dvěma stavy.
Na slabší stránce bych si však dovolil upozornit na občasnou neuchopitelnost některých pasáží, které mohou přivést čtenáře k pocitu zmatku. Například fráze „mám ho najednou plné čelo“ nebo „pachuť vzduchu rozděleného mříží na volnost a bezmoc“ mohou evokovat silné obrazy, ale zároveň se skládající z komplikovaných metafor mohou znesnadnit čtenářské porozumění a plynulost. Čtenář může mít pocit, že nesleduje jasnou narativní linii, což může vyvolávat frustraci.
I přes tyto body, poetická smyslovost a emocionální intenzita zůstávají klíčovými aspekty tohoto díla. „za tři rožnutá ptačí pírka“ může být vnímáno především jako experimentální úsilí skloubit přírodní a lidskou existenci, ačkoli se občas ztrácí v abstrahovaných výrazech. Dílo překvapuje svými hloubkami a nutí k zamyšlení, i když by přehlednější struktura určitě posílila jeho čitelnost a přístupnost.
29.07.2025