za tři rožnutá ptačí pírka

 

Chodím lesem bez stezek

na jazyku střídá jen černé a červené plody

než vyplivne zvíře řev

ptáky zabalené v neprodyšném igelitu ticha a

chamraď smíchanou všelijakou

smích?

ano

budu jedna z nich?

 

za tři rožnutá ptačí pírka

jednorohý kozel třikrát oběhne lom

pak můžu zlomit ohnutou větev nad hlavou a vejít

mezi noc a ostnaté dráty

ti za nimi ještě pořád tesají kameny

mění se pomalu na zvířata

pořád jemně prší a havrani měří vodováhou hladinu deště

 

spadnu a olizuju potajmu železo

mám ho najednou plné čelo

v drápech pachuť vzduchu rozděleného mříží na volnost

a bezmoc

nesmím chytit za ruku

už vím že nahmatám kosti

chtějí ožít

plné kouře smrti touhy naděje a zlosti

chtějí na jazyk zpátky svou hostii

teplo smrtelnosti

slast mého klínu a hlavně

mraky na obloze

co třískají hlavou o zem

vodou bouřky

 

pořád jemně prší

havrani měří vodováhou něčí tělo

oddělují od vlasů déšť

pro rubáš dějin

vstát z mrtvých

tak jako ty

ujít ticho dírkou z lískových oříšků a pak se vymknout skutečnosti