od: Bosorka9
Slnko je opäť nízko, mesiac ukazuje svoju tvár,
deň preletel veľmi rýchlo, ty zobúdzaš sa,
drak môj, posteľ zastoná pod tvojou váhou,
bojím sa, no šťastná som, si živý a so mnou.
Kde som? Čo si porobila so mnou? Bosorka?!
Prenasledovali ťa, draka videli, uspala som tvoju moc,
na chvíľu, drak môj, hlavu skloním pod jeho planúcim pohľadom
...zachránila som ťa ...
Sám by som si pomohol, nemala si právo ...!
Prepáč, priateľ môj, vinná som, trest asi zaslúžim si.
Tak konaj! Sprav, čo musíš ...poddávam sa tvojmu hnevu,
aj keď nie je spravodlivý, prijímam ho ...
Nepotrestám ťa, Bosorka, no vidieť ťa už nechcem, ži šťastne a dlho,
pozbiera svoje veci, posledný pohľad, smutný úsmev.
Odchádzaš ...srdce mi puká ...prosím, nie, plačom zadúšam sa,
trasiem sa od bolesti, pred očami hmla, padám ...
Slnečný lúč zasvieti mi na tvár cez malé okienko v domčeku,
nechcem sa zobudiť, mŕtva som bez teba, drak môj, len teba som mala,
no život ide ďalej, ľudia potrebujú ma, ich boliestky sú dôležité,
mojím životom je samota, tichý les a obeta, tak ako určila Matka zem.
Dlhý čas prešiel, chalúpka stojí v lese, v nej Bosorka svoje dobro rozdáva a radí,
jedného večera silná búrka prišla, nič dobré nečakám, chodím po izbe, ruky zopäté,
niečo sa určite stane, oheň v kozube dohasína, nepriložím, už asi nemusím,
idú si pre mňa, cítim ich, hradný pán zomrel, nový sa ma bojí, vraj čarujem.
Zlé časy žijeme, dobytok hynie, zomierajú deti, Bosorke vinu dajte, počarila nám,
kričia v tichom lese, zo všetkých strán nesie sa ich nenávistný hlas,
obkľúčili môj domov malý, do ktorého po rady chodili, na kus reči sa zastavili,
teraz na dvere búchajú sekerami, päste nad hlavy zdvíhajú, upáľte Bosorku bez súdu.
V krbe už zomrel oheň, posledné uhlíky dohasínajú ako moja nádej na slobodu,
sedím na lavici u starého stolu, čakám odovzdane, niet inej možnosti,
staručké dvere sekerami rozbijú, sú tu, vtrhla smrť do môjho príbytku,
hodia ma na zem, zviažu hrubým povrazom, neprosím, nemám prečo žiť.
.......................
Bosorka a Čierny drak
Dílo "Bosorka a Drak ... 2." je kouskem, který umně balancuje na pomezí mezi fantasy a psychologickou dramatikou. Text vyzařuje intenzivní emoce a dramatické situace, díky čemuž čtenář pociťuje napětí a sympatie k hlavní postavě — bosorce, která je obklopena temnotou a stigmatizací.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v autorově schopnosti vyjádřit hluboké lidské city a psychologický stav postavy. Jazyk je emotivní a výstižný; myšlenkové útržky vyprávění ukazují vnitřní boj, jakým bosorka prochází. Taktéž použití přírodního kontextu — slunce, měsíc, bouřka a les — přidává na atmosféře a podtrhuje vnitřní konflikt postavy.
Dále, postavy jsou jasně definovány a procházejí vyvíjejícími se vztahy. Vztah mezi bosorkou a drakem je plný ambivalence — láska, strach, oběť a touha po osvobození. Autor dokáže vystihnout tísnivou atmosféru, která zapojuje čtenáře do dramatu a oslabuje jeho srdce při představě osudu hlavní hrdinky.
Na slabší stránce je však třeba zmínit jistou pohyblivost v narativní struktuře. Přechody mezi různými částmi vyprávění mohou být pro některé čtenáře matoucí. To může vést k tomu, že se čtenář ocitá v chaotickém propletenci časových rovin a myšlenek, což může narušit celkový zážitek z příběhu. Také, i když je jazyk emocionálně bohatý, místy může působit příliš narrativně, čímž se ubírá na autentičnosti prožitků postavy.
Závěrem lze říci, že "Bosorka a Drak ... 2." je hluboce emotivní a atmosférická práce, která vyniká silnými psychologickými prvky a sugestivním jazykem. Je to dílo, které jistě osloví čtenáře, jenž hledá dramatické vyjádření lidské osamělosti a strachu z odsouzení. Přesto by autor mohl zvážit strukturování příběhu tak, aby byl pro čtenáře přehlednější a srozumitelnější.
07.08.2025