od: Philogyny1
Anotace: ---
Do paměti půdy zasadím klíč
vyklíčí změť udivených kytek
ale jen jeden rezekvítek
Možná bude zajímavá
oči jí vyrostou z trávy sežehnuté sluncem
dravá odstínem po opuce
a pak ty žížaly
pokládá si je na jazyk a určuje podle nich azimut bouřky
—
bláto hlíny se muchluje s deštěm pod galošemi
ve vyzutých stopách zůstává němá voda
plují v ní mrtvé žížaly
žízeň a žal
to jsi ty
až tudy půjde příště
uvidí je
a znovu vstoupí
přes skrzydlo
zklamání
jalová nespasená tráva setnutá letním sluncem
sluncem
v senu
nic co by se podobalo dalšímu jménu pro dítě
—
jen veverkou zasazený lískový ořech
bude z něj tahat svatební šaty staré básně
a možná jen chrobák
a nebo žížala
tu chvíli zhasne
Toto literární dílo, nazvané „a možná jen hrobák ve svatebních šatech“, se vyznačuje silným propojením obraznosti a symbolismu, které vyvolává v čtenáři řadu emocí a myšlenek. Text osciluje mezi přírodními motivy a filozofickým zamyšlením nad smyslem existence, což je jedna z jeho nejvýraznějších silných stránek. Autor zde úspěšně využívá metaforiku a rafinované vizuální obrazy, které vytvářejí dynamiku mezi přírodou a lidským prožíváním.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkově lze říci, že „a možná jen hrobák ve svatebních šatech“ je fascinujícím literárním kouskem, který vyžaduje aktivní zapojení čtenáře a reflexi. Jeho silné stránky, jako jsou bohaté obrazy a hluboká symbolika, jsou v kontrastu s občasnou nejasností a náročností jazyka. Přesto má potenciál zanechat v čtenáři silný dojem a vyvolat důležité otázky o životě a smrti.
11.08.2025