a možná jen hrobák ve svatebních šatech

a možná jen hrobák ve svatebních šatech

 

 Do paměti půdy zasadím klíč

 vyklíčí změť udivených kytek

 ale jen jeden rezekvítek

 

 Možná bude zajímavá

 oči jí vyrostou z trávy sežehnuté sluncem

 dravá odstínem po opuce

 a pak ty žížaly

 pokládá si je na jazyk a určuje podle nich azimut bouřky

 —

 bláto hlíny se muchluje s deštěm pod galošemi

 ve vyzutých stopách zůstává němá voda

 plují v ní mrtvé žížaly

 žízeň a žal

 to jsi ty

 až tudy půjde příště

 uvidí je

 a znovu vstoupí

 přes skrzydlo 

 zklamání

 jalová nespasená tráva setnutá letním sluncem

 sluncem

 v senu

 nic co by se podobalo dalšímu jménu pro dítě

 —

 jen veverkou zasazený lískový ořech

 bude z něj tahat svatební šaty staré básně

 a možná jen chrobák

 a nebo žížala

 tu chvíli zhasne

 

 

 

 

Autor Philogyny1, 10.08.2025
Přečteno 134x
Tipy 28
ikonkaKomentáře (22)
ikonkaKomentujících (12)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

do paměti půdy
vložit dopis
co jabloň přetvoří na plod
ale napřed nechá
slova rozkvést..

16.08.2025 19:17:27 | proměnlivý nick

líbí

Jó, to se ti, Phil, povedlo. Moje gusto. Co je : skrzydlo?

15.08.2025 04:25:36 | Matahaja

líbí

Už jsem psala, křídlo...my jsme hnedle vedle hranic, když jdu lesem, tak mi to na jednom místě u kaliště hlásí, že jsem v Polsku a hovory...no a zeť je Polák, komunikuju s jedním starým pánem z rodiny a začala mít ráda tenhle jazyk skrze člověka...asi tak. Děkuji ti za přípis! :o)

15.08.2025 09:18:08 | Philogyny1

líbí

Phil, čím je pro mne jort v prozaických miniaturách, tím ty jseš pro mne v poezii

vrstvíš, bohatíš, klestíš mi cestu a já jdu po ní a zlehka vpíjím...

všechno je příroda, žádná umělina, syrovost, život tak jak je

bez příkras - ale právě tím to celý nabírá do skvostnejch volánů

tahle tvá se mi líbí moc*

12.08.2025 13:22:52 | cappuccinogirl

líbí

To je komentář, který zavazuje a já si pak vždycky říkám, abych nezklamala. Někdy i sama sebe, to mi jde nejlíp... :o) Moc děkuju. moc

14.08.2025 11:38:00 | Philogyny1

líbí

Ryzí. Včetně skrzydla, kde tápu.. :)

11.08.2025 16:52:11 | Olaf

líbí

No jo, křídlo, tady jsme jednou nohou v Polsku... :o) A děkuji.

14.08.2025 11:35:47 | Philogyny1

líbí

Úžasná hra so slovami, s obrazmi pôdy, života a smrti. Tá "rezekvítek" s očami z spálenej trávy a veštenie búrky cez dážďovky - to je geniálne! A ten záver s orieškom a svadobnými šatami starých básní... proste úžasné

11.08.2025 09:11:47 | IronDodo

líbí

Děkuji, hledala jsem tu malou, ale nenašla, když, tak dopíšu... :o)

14.08.2025 11:34:56 | Philogyny1

líbí

jako děti, když budují díru v zemi...

11.08.2025 08:50:35 | jort1

líbí

....za maminku, za tatínka.... :o) Děkuju ti.

11.08.2025 16:33:45 | Philogyny1

líbí

Patříš mezi ty, které se dokáží v lese brilantně nimrodně nimrat.*

"Ve vyzutých stopách zůstává němá voda..."
nebo jedinečný novotvar
"a znovu vztoupí / přes skrzydlo / zklamání."
Skvělé, skvělé!

10.08.2025 23:18:49 | šerý

líbí

No jo, les je les.
sel? ej sel oj on... :o)
Děkuju ti.

11.08.2025 16:33:15 | Philogyny1

líbí

Velmi hezké.., milá Phil ;-)*

10.08.2025 22:57:53 | Ondra

1líbí

Ondro, děkuju za nakouknutí, ráda tě zase jednou vidím.

11.08.2025 16:30:57 | Philogyny1

líbí

Takové zemité :)) protkané životem... přírodou... citem... navlékáš slova jak perly na pavučinky *** nádherné

10.08.2025 22:04:23 | narra peregrini

líbí

Nedávno si fotila, pavučiny po dešti jsou jako náhrdelníky, že, taková krása. Potřebovala bych nainstalovat do mobilu jedno svoje oko. Třeba jednou... :o)

11.08.2025 16:30:03 | Philogyny1

líbí

... bláto hlíny se muchluje s deštěm pod galošemi

ve vyzutých stopách zůstává němá voda

plují v ní mrtvé žížaly

žízeň a žal

to jsi ty... wow!

vždycky mě něčím trefíš mezi oči, žebra ... nedá se ti věřit, nikdy nejsem dost připravená (v dobrém:*) ... :) Prostě pecka. Teď čtu Děžinskýho a už od prvního verše se těším, jak mě na konci dostane - to je poezie, teda pro mě

EditEm: ještě samozřejmě ten konec :) wow, na tyhle slova bych umřela

10.08.2025 13:32:00 | lawenderr

líbí

Nahledám si, pořád mám mezery, potřebovala bych ještě jeden život, ten na čtení... :o)

11.08.2025 16:28:25 | Philogyny1

líbí

njn, všechno se nedá přečíst. Ono to Tvoje k tobě prostě přijde a nedá ti :) dokud ho nepřečteš. Teď s krajním odporem dočítám Houellebecqa a přesně mi přišlo proč. Nevím vůbec proč, ale píše tu o poezii: NAŠEL JSEM DLOUHÝ ČLÁNEK VĚNOVANÝ ZÁNIKU POEZIE, KTERÝ SPISOVATEL POVAŹOVAL ZA NEVYHNUTELNÝ. PODLE NĚHO JE POEZIE JAKO NEKONTEXOVANÁ PROMLUVA STARŠÍ NEŽ ROZLIŠOVÁNÍ VLASTNICTVÍ VĚCÍ, A ZE SVĚTA LIDÍ S KONEČNU PLATNOSTÍ VYMIZELA. ZÍSKALA NÁLEPKU ČEHOSI PRASTARÉHO, K ČEMU UŽ NEBUDEME MÍT NIKDY PŘÍSTUP, NEBOŤ PŘEDCHÁZELA VYTVOŘENÍ KONCEPTU DANÉHO OBJEKTU A JEHO OZNAČENÍ V JAZYCE. POEZIE NENÍ SCHOPNÁ ZPROSTŘEDKOVAT PŘESNĚJŠÍ INFORMACE NEŽ TĚLESNÉ A SMYSLOVÉ POCITY, JE NEODLUČNĚ PROPOJENÁ S MAGICKÝM STAVEM LIDSKÉ MYSLI, JAKMILE SE TEDY VYVINULY SPOLEHLIVÉ POSTUPY OBJEKTIVNÍHO HODNOCEÍ, STALA SE NENÁVRATNĚ PŘEŽITOU ZÁLEŽITOSTÍ. ... zapsala si :) je to magie. A promiň verzálky, jak jsem psala jednou rukou, tak jsem nepřemykla caps lock : ) jsem to tak nechala

14.08.2025 15:05:24 | lawenderr

líbí

Krásná báseň, Phil, překrásná ... rezekvítky miluji, jen jsem nevěděla, že se tak jmenují, díky :-))

10.08.2025 12:56:00 | Helen Mum

líbí

Pršavka a nebo bouřka, že. Já ji snad nikdy nedovedu zachytit tak, jak bych chtěla. Tu její zvláštní modrou barvu. Má ji i bouřka...Děkuju ti.

11.08.2025 16:27:20 | Philogyny1

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel