od: Ďábel sám
Anotace: :(
Minulost nás dohnala
a teď se trápíme, že byla
s osudem si pohrála
aby nás oba utopila
do časů prošlých
i těch co přijdou
tak kam jsme to došli
a proč to rvát silou
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
Již nevrátí se čas,
co prošel kolem nás
už nevrátí se,
je už dávno pryč
Osud je jak ras
co leží na márách
a miluje kýč.
Již není o co stát
ač stále tě mám rád
už si nelze hrát
a přitom slibovat
a vím to již dlouhá léta
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
A tak děje plují cestou necestou
jak kovy se kují
v noci brázdí tmou
hledají jen dotek, závan objetí
kam se vmísil šotek
co se sny odletí
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
...a osud tomu chtěl
abych zapomněl
ale srdce ví
proč je zmatený.
Zhudebněno na SUNO:
Dílo "Osud tomu chtěl" představuje lyrickou reflexi o vztahu mezi jednotlivcem a jeho minulostí, osudem a emocionálním prožíváním ztráty. Text je napsán v intenzivním, melancholickém tónu a nese atributy, které jsou charakteristické pro moderní českou poezii.
Silné stránky básně spočívají v její emocionální upřímnosti a schopnosti zachytit univerzální lidské pocity ztráty a touhy po minulosti. Autor vytváří silný dojem prostřednictvím opakování frázích jako "když srdce nemá sílu / a rozum otupěl", což přispívá k rytmické a melodické kvalitě textu. Tato repetice vnáší do básně určitou úlevu, jakoby žádala o empatii a porozumění ze strany čtenářů.
Dále, metafory jako "Osud je jak ras / co leží na márách / a miluje kýč" přinášejí zajímavou obraznost, která analogizuje osud s neúprosným a neviditelným tvůrcem, jehož motivy a činy nejsou vždy pochopitelné. Tato formulace naznačuje kritický pohled na samotnou podstatu osudu, což přidává hloubku k samotnému tématu.
Na druhé straně se v textu objevují slabší momenty, zejména v oblasti rozvoje myšlenek. Některé pasáže, jako např. "ač stále tě mám rád / už si nelze hrát," by mohly těžit z větší konkrétnosti a detailního prozkoumání citového prožitku. Taktéž celkově souvislost mezi jednotlivými částmi textu někdy působí poněkud fragmentárně, což může čtenáře matoucí. V některých místech absence příběhů nebo konkrétních obrazů z minulosti vrhá stín na hloubku prožívání a činí ho občas až příliš abstraktním.
Z hlediska struktury a formy se dílo jeví jako dobře komponované. Rytmus a zvuková podstata textu jsou příjemně laděné, a hudební adaptace napovídá, že autor má cit pro melodii a rytmické variace. Avšak, veršová forma a její variabilita by mohla být rozšířena o více experimentů, které by podpořily výrazy vnitřních konfliktů.
Celkově lze říci, že "Osud tomu chtěl" je silné a emocionálně nabité dílo, které efektivně zachycuje bolest a touhu ve vztahu k minulosti a osudu. I když by některé momenty získaly na síle s větší konkrétností a detailností, autorovo zaujetí tématem a schopnost vyvolat emoce jsou nepopiratelné. Tato báseň má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů díky své autenticity a univerzálnosti prožívaných pocitů.
12.08.2025