od: IronDodo
Oblaky z olova zovreli obzor
a sivá plachta z neba zosadla.
V meste, kde tma je svetla sponzor
prvá kvapka na dlažbu dopadla.
A potom druhá, tretia, húf sa valí,
do prachu ulíc hltavo sa vpil.
Jasnosť svetiel, dravo spomalí
a mokrý asfalt v zrkadlo premenil.
Pod sivou plachtou náhle kroky znejú,
ktoré dážď sťa plátno osvetľuje.
Pod dáždnikom sa oči smejú,
pohľad hlboký ku mne smeruje.
Mlčky sme sa stretli, slová sú zbytočné,
v prítomnosti tej, čo rozpráva sama
iba pohľady tiché, hlboké a mocné,
ako prísažné svitanie nového rána.
Dážď hustne, šumí, kulisy z hmly tká,
pre pohľady, čo slovám predchádzajú.
Myšlienka tichá, vrúcnosť srdca láka,
dva bozky v daždi sa náhle spájajú.
V objatí teplom, pod plášťom dažďa,
čas sa zastaví a dážď šantí
iba láska naša, silná bez prázdna,
v objatí tvojom sa čas stratí.
V objatí mokrom, čas stráca mieru,
zahreje nás dotyk, nežný a stály.
Pod dáždnikom, v tichom interiéru,
v tvojich očiach vidím svet dokonalý.
Dílo „Stretnutie v daždi“ nabízí čtenářům pozoruhodný pohled na romantický okamžik zasažený přírodními elementy, a i když se v něm objevují některé literární klíče, které zvyšují jeho vnímavou hodnotu, nese s sebou také určité slabiny.
Silné stránky díla spočívají především v jeho emotivním náboji a atmosféře. Autor bravurně vykreslil syrové, ale zároveň krásné spojení mezi láskou a deštěm. Obrazovnost veršů, jako jsou „oblaky z olova“ a „sivá plachta z neba“, vytváří silný emocionální kontext. Důstojnost jazyka a pečlivá práce s rytmem a zvukomalebností jednotlivých veršů dávají textu poutavý a lyrický nádech. Přesně zvolené metafory propojily mechanický aspekt deště s větším, emocionálním sdělením; déšť tady není jen přírodní událostí, ale spíše symbolem pro prohloubení mezilidského vztahu.
Kromě toho je dílo vystavěno na silné myšlence beze slov, což je v romantické lyrice vždy fascinující. Tvorba poukazuje na sílu gest a nekonečné hloubky pohledů, což čtenáře nutí k zamyšlení nad komunikací a porozuměním mezi lidmi.
Na druhé straně se dílo potýká s určitou mírou klišé, které občas narušuje jeho originálnost. Myšlenka lásky v dešti a pohledy, které „mlčí, ale vyprávějí“, je v literatuře často opakována, což může čtenáře zanechat s pocitem, že mu nedochází nic nového. Také použití některých výrazů, jako např. „objatí“ či „čas se zastaví“, může působit poněkud obvyklým dojmem. Absence výraznějšího rozvoje postav či situace v rámci textu brání v hlubším emocionálním propojení s postavami.
Konečně, odlehčený, romantický tón, který pohání toto dílo, může být pro některé čtenáře působivý, ale jiní by mohli postrádat hlubší tematickou vrstvu nebo komplikovanější jazykovou strukturu.
Celkově lze říci, že „Stretnutie v daždi“ je citlivou a krásně provedenou básní, která výstižně zachycuje kouzlo okamžiku v prostředí deště. Přesto je potřeba brát v úvahu určité nedostatky v originality a vývoji. Výsledkem je tak silný, avšak poněkud tradiční lyrický kus, který osloví romantiky a vyznavače poutavých obrazů.
13.08.2025