od: kvaj
na druhé straně bych rád
potkal v lese divoženku
ještě jsem neměl to štěstí
a každá taková chodí bosa
stejně jako vosa nebo husa
přitom jim nevadí ani rosa
ostatně víla v křuskách
nebo třeba s make-upem
je jako vosa bez křídel
Dílo „bosé a obuté víly“ vykazuje velmi zajímavou hru s motivy přírody a fantastických bytostí, která se odráží jak v tematice, tak ve stylu vyjádření. Autor se snaží o návrat k přírodním, nespoutaným prvkům, ačkoli přírodu záměrně zkombinovává s lehkým nádechem ironie a sarkasmu.
Silné stránky tohoto textu spočívají v originálním pohledu na víly a divoženky, které jsou obvykle zobrazovány jako idealizované bytosti. Zde se autor odvážně otáčí k realitě – nahé nohy, rosy, jednoduchost a přírodní autenticita. Metafora, která spojuje víly s vosami a hmyzem, je osvěžující a rozbíjí tradiční romantizaci, kterou obvykle víly provázejí. To dodává textu určitý lehký humor a svěží půvab. Dalším pozitivem je rytmus verše, který má příjemný flow a čtenáře do sebe vtahuje.
Na druhé straně však dílo nabízí i slabší stránky. V některých pasážích se metafory mohou zdát husté nebo ne zcela jasné pro běžného čtenáře. Například spojení víly s „vosou bez křídel“ je zajímavé, ale může zanechat otázky a vyžaduje další kontext, aby bylo úplně pochopeno. Také se nedá přehlédnout, že absenci odkazů na klasické mytologické prvky by někteří čtenáři mohli považovat za nedostatek – pro někoho, kdo od poezie očekává spíše hlubokou a široce pojatou symboliku, by text nepřinesl dostatek emocionálního vyžití.
Celkově lze říci, že „bosé a obuté víly“ představují osvěžující a nevšední pohled na zažité koncepty. Autor využívá hravé náznaky ke kritice romantizovaných představ o přírodě, a tím přináší něco nového do poezie. Rozhodně to stojí za pozornost, ačkoliv by bylo vhodné prohloubit některé myšlenkové koncepty, aby se vyvážila jejich přístupnost a pochopitelnost.
13.08.2025