od: kvaj
zenové žáby tančí
kolem zenové hole
vše na nebi i na zemi má smysl
který vzniká z nahodilosti
pokud je nový a nečekaný
dá věcem nelogické vztahy
zda je smysl hluboký či mělký
svěřím psychoanalytikům
rána zenovou holí
je didaktická pomůcka
ale jen jedna z možných
užitá samoúčelně
smysl postrádá jako když
tleská hluše jedna ruka
Toto literární dílo „zenové žáby tančí“ je fascinující příklad moderní poezie, která se snaží nalézt smysl v chaosu a nahodilosti existence. Autor se odvážně pohybuje mezi různými úrovněmi významu a formou, což, jak se zdá, odráží charakteristiku zenového učení, které je základem celého textu.
Silné stránky tohoto díla zahrnují jeho schopnost provokativně zkoumat otázky smyslu a nelogičnosti života. Jazyk je bohatý na metafory, přičemž „zenové žáby“ a „zenová hůl“ představují živé obrazy, které podněcují představivost čtenáře. Tato díla se čtenáři, kteří se nebojí zapojit do psychologických a filozofických otázek, mohou dostat do nečekané hloubky. Hra se slovy, jako je „tleská hluše jedna ruka“, je důmyslná a vybízí k zamyšlení nad paradoxem a relativitou vnímání smyslu.
Na druhé straně, slabé stránky se mohou týkat občasné rozptýlenosti myšlenek. Text může na mnoha místech působit chaoticky a neukočírovaně. Některé pasáže mohou být pro průměrného čtenáře obtížně srozumitelné, což může vést k frustraci, zejména pokud nikdo nemá přístup k hlubší kontextu zenové filozofie. Sebereflexivní prvky, které nám předávají, že „smysl postrádá, jako když tleská hluše jedna ruka“, mohou být pro čtenáře matoucí a vyžadují si nadstandardní úsilí o pochopení.
Celkově se „zenové žáby tančí“ profilují jako zajímavý pokus o exploraci existence a smyslu, avšak s rizikem, že některé čtenáře odradí svou složitostí a nejednoznačností. Autorovi lze nicméně přičíst zásadní merit v odvaze posunout hranice tradiční poezie a experimentovat s jazykem a idejemi. To lze považovat za výzvu, ale zároveň i jako příležitost zapřemýšlet o tom, co znamená nalézat smysl v chaotickém světě.
15.09.2025