od: bezhlavý jezdec
Poslední letní den
Říčkou půvabů zazněl ledňáčkův trylek.
Je jako safír ve tvých očích, jak slovo z písmen s.n.í.l.e.k
Čas oblékal si tričko závodní;
po vzoru běžce s pochodní,
co přináší zprávu z Marathónu,
že vítězství má příchuť zrodu, proti skonu
a říčka s ledňáčkem slávu Rubikonu.
Tvé objetí pak premiéry kouzlo.
Slunce z korun javorů po vlasech ti sklouzlo
a s vůní heřmánku přichází bod zlomu;
v hladině jezerní…
Snad jednou ještě přijde čas štěstím zpitých dní…
Dílo „Poslední letní den“ se vyznačuje silným emotivním nábojem a vizuálně působivými obrazy. Autor umně prolíná přírodní motivy s osobními prožitky, čímž vytváří atmosféru jakési nostalgické reflexe na téma pomíjivosti času a krásy života. Silné stránky díla spočívají v jeho výrazové rafinovanosti a schopnosti evokovat obrazotvornost, která čtenáři vtahuje do idylického světa posledního letního dne.
Verš „Říčkou půvabů zazněl ledňáčkův trylek“ je skvělým příkladem autorova talentu pro zvukomalebnost a rytmus. Ledňáček, jako symbol krásy a vzácnosti, zde přidává na melancholické atmosféře. Další zajímavou metaforou je „Čas oblékal si tričko závodní“, což naznačuje dynamiku a urputnost času, který stále spěje vpřed. Toto spojení vyvolává dojem závodu, v němž se snažíme zachytit okamžiky štěstí.
Na druhou stranu, ačkoliv autor vykazuje výjimečné dovednosti v oblasti obraznosti, některé pasáže mohou působit poněkud zhuštěně a náročně na pochopení pro širší publikum. Například použití slovního spojení „jak slovo z písmen s.n.í.l.e.k“ může pro laiky představovat překážku v následování myšlenky. Obecná struktura veršů je však plynulá, což přispívá k celkovému lyrickému prožitku.
Motiv „premiéry kouzla“ v kontextu intimního objetí je silným emotivním vyjádřením, avšak absence jasnějšího kontextu ke konci verše („Snad jednou ještě přijde čas štěstím zpitých dní…“) vyvolává dojem neúplnosti, jako by autor zanechával čtenáře v jakémsi limbu naděje bez konkrétního vyjasnění. I přes tuto nejednoznačnost cítíme v závěrečné myšlence touhu po naplnění a oživení vzpomínek, což je snad nejkrásnější aspekt celého textu.
Celkově tedy „Poslední letní den“ oslovuje čtenáře nejen tematicky, ale i jazykově, a v kombinaci s hlubokou osobní reflexí se tak stává dojímavým dílem, které si žádá zamyšlení. Autor jasně ukazuje, že i prosté okamžiky mohou nést hloubku, pokud je umíme vyjádřit s citem a precizností.
24.09.2025