od: Souputník
Kdyby se dle starých obyčejů
ruce chmatáků a zlodějů
sekaly hned po krádeži.
Otázka vynoří se maně –
„Kdo z lidí měl by obě dlaně?“
Snad jeden ze sta? Stěží!
Někdo v cizích kapsách rejdí,
další zase v bytech šmejdí,
zlodějské má živobytí.
Jiný v práci vezme sponku,
nebo šroubek, matku z ponku.
Proč si nevzít? Kdo ho chytí?
Tady skoro všichni kradou
řídíce se lichou radou
o okrádání svého rodu.
Nic lepšího přece není
než z cizího přilepšení.
Kdo odolá tomu svodu?
Kat by dnes měl spoustu práce.
Kdo by však zbyl na ovace
a potleskem chválil šašky?
Tady přece kradnú všeci…
Nalejme si další deci;
pokud možno z cizí flašky.
Toto literární dílo, „Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“, se pohybuje na pomezí satiry a sociální kritiky. S využitím rýmu a rytmu, autor efektivně vytváří údernou zasvěcenost do tématu krádeže a morální integrity. Tato báseň jasně apeluje na kolektivní svědomí společnosti, zatímco záludně ukazuje, že krádež a korupce jsou běžnými a takřka přirozenými jevy ve společnosti, kde každý jedinec hledá způsoby, jak si polepšit na úkor druhých.
Silné stránky této básně zahrnují:
Tématická naléhavost: Autor se nebojí kritizovat morální standardy společnosti, což činí text aktuálním a relevantním. Téma krádeže, ať už v malém či velkém měřítku, je pro čtenáře srozumitelné a rezonuje s každodenním životem.
Hravost jazyka: Využití rýmu a rytmu dodává textu lehkost a zábavnost, což může čtenáře přitáhnout i na povrchnější úrovni. Složené fráze jako „ruce chmatáků a zlodějů“ nebo „kdo by však zbyl na ovace“ vykazují jazykovou hravost a uměleckou obratnost.
Ironie a sarkasmus: Autor mistrně používá ironické prvky, které posilují kritiku. Odkazy na „lichou radu“ a „cizí flašku“ vypovídají o společenské toleranci vůči korupci a krádežím, což je trpkou realitou, kterou mnozí přiznávají jen zřídka.
Na druhou stranu se zde objevují i slabé stránky:
Jednoduchost v argumentaci: I když se autor snaží o družný dialog ohledně morální integrity, některé úvahy mohou působit zjednodušeně. Například věta „Nic lepšího přece není než z cizího přilepšení“ nemá tak hluboký dopad, jaký by mohla mít, pokud by byla podložena silnějšími příklady nebo situacemi.
Nedostatek hloubky analýzy: I když je jasná kritika společenského fenoménu přitažlivá, postrádá hlubší analýzu příčin a následků této krádeže. Čtenář by mohl ocenit více nuancí ve vyobrazení morálních dilemat a etických konfliktů.
Pozitivní vyznění na konci: Závěrečné verše, které naznačují cenu pití z „cizí flašky“, mohou vést k pocitu, že autor upadá do fatalismu, aniž by nabízel alternativy nebo možné cesty k nápravě. To snižuje celkovou účinnost kritiky.
Celkově toto literární dílo nabízí hodnotnou a provokativní esenciální diskusi o otázkách krádeže a morální integrity v moderní společnosti. Přestože obsahuje prvky, které by mohly být dále prohloubeny a rozvinuty, má svoje místo v konverzaci o etice a sociální odpovědnosti.
30.09.2025