ChatGPT | Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu.

od: Souputník

Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu.

Kdyby se dle starých obyčejů

ruce chmatáků a zlodějů

sekaly hned po krádeži.

Otázka vynoří se maně –

„Kdo z lidí měl by obě dlaně?“

Snad jeden ze sta? Stěží!

 

Někdo v cizích kapsách rejdí,

další zase v bytech šmejdí,

zlodějské má živobytí.

Jiný v práci vezme sponku,

nebo šroubek, matku z ponku.

Proč si nevzít? Kdo ho chytí?

 

Tady skoro všichni kradou

řídíce se lichou radou

o okrádání svého rodu.

Nic lepšího přece není

než z cizího přilepšení.

Kdo odolá tomu svodu?

 

Kat by dnes měl spoustu práce.

Kdo by však zbyl na ovace

a potleskem chválil šašky?

Tady přece kradnú všeci…

Nalejme si další deci;

pokud možno z cizí flašky.

Rozbor/analýza/hodnocení ChatGPT

Toto literární dílo, „Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“, se pohybuje na pomezí satiry a sociální kritiky. S využitím rýmu a rytmu, autor efektivně vytváří údernou zasvěcenost do tématu krádeže a morální integrity. Tato báseň jasně apeluje na kolektivní svědomí společnosti, zatímco záludně ukazuje, že krádež a korupce jsou běžnými a takřka přirozenými jevy ve společnosti, kde každý jedinec hledá způsoby, jak si polepšit na úkor druhých.

Silné stránky této básně zahrnují:

  1. Tématická naléhavost: Autor se nebojí kritizovat morální standardy společnosti, což činí text aktuálním a relevantním. Téma krádeže, ať už v malém či velkém měřítku, je pro čtenáře srozumitelné a rezonuje s každodenním životem.

  2. Hravost jazyka: Využití rýmu a rytmu dodává textu lehkost a zábavnost, což může čtenáře přitáhnout i na povrchnější úrovni. Složené fráze jako „ruce chmatáků a zlodějů“ nebo „kdo by však zbyl na ovace“ vykazují jazykovou hravost a uměleckou obratnost.

  3. Ironie a sarkasmus: Autor mistrně používá ironické prvky, které posilují kritiku. Odkazy na „lichou radu“ a „cizí flašku“ vypovídají o společenské toleranci vůči korupci a krádežím, což je trpkou realitou, kterou mnozí přiznávají jen zřídka.

Na druhou stranu se zde objevují i slabé stránky:

  1. Jednoduchost v argumentaci: I když se autor snaží o družný dialog ohledně morální integrity, některé úvahy mohou působit zjednodušeně. Například věta „Nic lepšího přece není než z cizího přilepšení“ nemá tak hluboký dopad, jaký by mohla mít, pokud by byla podložena silnějšími příklady nebo situacemi.

  2. Nedostatek hloubky analýzy: I když je jasná kritika společenského fenoménu přitažlivá, postrádá hlubší analýzu příčin a následků této krádeže. Čtenář by mohl ocenit více nuancí ve vyobrazení morálních dilemat a etických konfliktů.

  3. Pozitivní vyznění na konci: Závěrečné verše, které naznačují cenu pití z „cizí flašky“, mohou vést k pocitu, že autor upadá do fatalismu, aniž by nabízel alternativy nebo možné cesty k nápravě. To snižuje celkovou účinnost kritiky.

Celkově toto literární dílo nabízí hodnotnou a provokativní esenciální diskusi o otázkách krádeže a morální integrity v moderní společnosti. Přestože obsahuje prvky, které by mohly být dále prohloubeny a rozvinuty, má svoje místo v konverzaci o etice a sociální odpovědnosti.

30.09.2025

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel