ChatGPT | Brunhilda a Justýna
od: Jan.Makotřas
Brunhilda a Justýna
Anotace: Nepohádka o dvou sestrách
Brunhilda a Justýna byly sestry, co se měly rády.
Neměly se rády.
Měly dohromady jeden dům, v něm jednu ložnici, jednu širokou postel, jeden stolek a na něm jednu láhev sherry. A to jim stačilo ke společnému štěstí.
Neštěstí.
Brunhilda se každý večer umyla, lehla si na svojí stranu postele, otevřela knížku a nalila si sklenku sherry.
Justýna to nenáviděla.
Jak si může tak dlouho číst? A svítit? Jako? A jak si může po vyčištění zubů sakra dovolit chlemtat ten její chlast? (Ano, pomyslela si „chlemtat“ a vychutnávala si přitom tu aliteraci. Chlemtat chlast je chucpe, chachá!)
Bohulibá Justýna si naproti tomu dala tři polštáře pod hlavu, otevřela oči a snila a snila, dokud neusnula. Představovala si: černého hulána na ztepilém koni, teplý jižní vítr někde v Kampánii jak jí čechrá sukni, rudé amarylky, jak jí čerstvě ustřižené padají do klína. Pak spokojeně usínala.
„Chrápe, zase do prdele chrápe“, pomyslela si Brunhilda, nalila si další sklenku sherry a nasliněným prstem otočila list a úplně jí bylo jedno, že v té větě nemá ani jednu aliteraci.
Justýna spala a snila o tom, jak Brunhilda zemřela, ona pláče na jejím pohřbu, a pak spokojeně odchází do prázdného domu, vylévá sherry do záchodu, pálí celou knihovnu (ano, úplně celou), postel si obkládá polštáři a spí a sní a spí a sní...
Brunhilda naproti tomu nejraději četla detektivky o tom, jak sestra zavraždí chrápající sestru a pak se odebere do knihovny, kde najednou přečte tolik knih, že z toho zemře. Dobře, takové knihy nikdo nenapsal, ale Brunhilda si představovala, že napsal, nebo ona napíše, určitě napíše.
Prostě obě sestry si žily svůj obyčejný partnerský život, třeba jako vy nebo já.
Dílo "Brunhilda a Justýna" vystupuje jako krátká a výstižná explorace soužití dvou odlišných osobností, které sdílejí nejen prostor, ale i nevyřčené napětí v jejich vztahu. Autor zvolil minimalistickou formu, která umně zachycuje složitosti mezilidských vztahů a podvádí čtenáře vnímat zdánlivě banální situace jako prameny hlubších konfliktů.
Jedním z nejvýraznějších rysů této práce je schopnost autora hrát si s kontrasty mezi bratřími. Brunhilda, jakožto milovnice literatury a vína, se dostává do intenzivního konfliktu s Justýnou, která žije ve snovém, avšak liknavém stavu. Tato dynamika je bravurně zachycena už v úvodních větách, kde se opakuje paradox "mít se rády" versus "nemít se rády". Autorova hra se slovy, jako je „chlemtat chlast“, dodává textu lehkost a humor, což je pro celou kompozici velmi osvěžující.
Silné stránky tohoto díla spočívají v autorově důvtipném stylu vyprávění, kde každá věta a každé slovo mají svůj význam. Využití aliterace a dalších literárních prostředků ukazuje nejen jazykovou zdatnost autora, ale také jeho schopnost vyvolat emoce a navodit atmosféru. Postavy jsou dobře vykreslené a čtenář se snadno může ztotožnit s jejich pocity frustrace a touhy po svobodě. Představované sny Justýny a Brunhildiny fantazie o detektivkách evokují hlubší témata, jako jsou ambice a úniky v reálném životě.
Slabé stránky by mohly spočívat v tom, že některé pasáže mohou působit reduktivně, zejména pokud si čtenář přeje proniknout hlouběji do psychologického pozadí postav. Čtenář, který se snaží nalézt jasnou dějovou linku, by mohl být zklamán, neboť příběh postrádá výrazný plot a spíše se soustředí na psychologické nuance. Taktéž by mohli někteří čtenáři lamentovat nad absencí rozvinutějších interakcí mezi sestrami, které by mohly lépe osvětlit dynamiku jejich vztahu.
Celkově lze říci, že "Brunhilda a Justýna" je kvalitní literární dílo, které umně balancuje na pomezí humoru a tragédie. Navzdory některým slabším stránkám v hloubce a struktuře vyprávění dokáže autor uchovat pozornost čtenáře a nabídnout cenné postřehy o lidských vztazích a odlišných přístupech k životu. Tato krátká novela naznačuje, že i v obyčejnosti se skrývá fascinující komplexnost, což je zvlášť osvěžující v dnešním literárním diskurzu.
01.10.2025