od: bezhlavý jezdec
Večer v Paříži
Do nostalgické noty mi z rádia dnes pad´
Gilbert Bécaud se svou „Nathalie“.
Paříž, šedesátá léta snad.
Tu příchuť mám,
proč, nevím sám;
kdo jen to ví…(?)...
tolik rád.
Za ruku jdu s tebou po Elysée Champs
a věřím, že není to jen
nesplněný sen,
ani klam,
když tvou štíhlou dlaň
ve své rozpačitě svírám.
V kavárně poblíž Sacré Coeur
ti cigaretu štíhlou zapálím
a dřív, než zahalí tě dým,
nepřijde mi fér,
že o pohled na tebe s ostatními muži se dělím…
Pak krásek na tisíc, jak na Paříž se sluší,
na každém kroku potkávám.
B.B., Deneuve, Mathieu i ten „Vrabčák“ křehký, zpívá teď nám;
srdce tak bláznivě buší…
Jsou krásné, jistě, jak měsíc nad Notre Dame,
však podotknout dovol, co už dávno vím:
„Vedle tvojí krásy, jsou má milá jen…
pouhý stín.“
Dílo „Večer v Paříži“ se vyznačuje nostalgickým laděním, které evokuje atmosféru šedesátých let v Paříži. Autor umně kombinuje osobní vzpomínky s kulturními odkazy, což podtrhuje magii tohoto města, ale zároveň také pocit melancholie a touhy po ideálech, které byla tato doba ztělesněna.
Silné stránky textu spočívají především v jeho výstižné evokaci emocí a atmosféry. Použití konkrétních kulturních referencí, jako je zmínka o Gilbertovi Bécaudovi a jeho písni „Nathalie“, posiluje autenticitu a dodává textu historický kontext. Tento prvek čtenáři pomáhá lépe se orientovat v doby a pocitech, které autor vyjadřuje. Dalším pozitivním aspektem je hra se slovy a rytmus veršů, které umně zachycují romantickou atmosféru večera stráveného v Paříži. Jazyk je přístupný, přesto však poetický, což dává textu hloubku.
Na druhou stranu, slabé stránky se mohou objevit v oblasti originality. Vzhledem k tomu, že nostalgie vůči Paříži je literárním tématem mnohokrát zpracovaným, některé obraty a obrazy mohou působit poněkud klišovitě. Také se zde objevuje určitá repetitivnost v rámci výrazu, která by mohla být částečně eliminována pro dosažení větší dynamiky textu.
Chybí také hlouběji rozvinutá psychologie postavy. I když je pocit zamilovanosti a obdivu silný, mohlo by být prospěšné prozkoumat komplexnost emocí protagonisty více, například prostřednictvím introspektivních pasáží. Takový prvek by mohl obohatit čtenářskou zkušenost a poskytnout větší porozumění motivaci postavy.
Celkově lze říci, že „Večer v Paříži“ je dílo plné nostalgií a romantiky, které oslovuje širší publikum, ale zároveň by mohlo těžit z větší originality a hlubší psychologické práce s postavami. Je to příjemná četba, která přenáší okouzlení Paříží, avšak nezapomíná na stíny a nejasnosti, které ve svém srdci nosí.
05.10.2025