od: Bosorka9
Kdo s diablom obcuje, v pekle skončí,
mne však oheň neublíži, som duša padlá.
Tak pokračujem v myšlienkach kacírskych.
~
Hodím na pergamen svoje pocity,
husie pero nech škriabe mojou krvou
znaky pekelné - spoveď nekonečnú.
~
Ponáhľaj sa! Hranica už horí!
Hrdelný výkrik ako v noci.
Tvoj démon vracia sa domov,
nemá pokoja, cez oheň prejde bez úhony.
~
Kráčaš peklom vznešene,
neklaniaš sa, hlava hrdo vztýčená,
po boku svoju kráľovnú, už nie bielu,
jej rúcho je čierne ako tvoja duša.
~
Dobrovoľne prešla som na druhú stranu,
tam, kde smrť je pani, kde nebude počuť
krik mojej duše, tam kde nešťastie je doma,
tam kde bolesť je večnosťou.
Poezie s názvem „xxx“ se ukazuje jako silně emotivní a tematicky hluboké dílo, které se nebojí čelit těžkým otázkám existence, duševního strádání a morálního úpadku. Autor či autorka v ní efektivně pracuje s motivem pekla jako symbolu vnitřních bojů a osobního vyrovnávání se s temnými stránkami lidské duše.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto textu je jeho atmosféra a intenzita vyjádřených emocí. Už první verš „Kdo s diablom obcuje, v pekle skončí“ uvádí čtenáře do světa, kde se střetávají dobra a zlo, a naznačuje, že za úspěch nebo selhání zaplatíme cenu. Oheň se stává metaforou jak pro utrpení, tak pro transformaci, což je obecně silný a příznačný archetyp v literatuře. Zde autor zpochybňuje, že by ho oheň mohl zranit, a tím naznačuje jistou vnitřní odolnost nebo přijmutí vlastního osudu.
Ve druhé části textu se projevuje silný vizuální prvek skrze popis „husie pero“ a „znaky pekelné“, které narušují konvenční pojetí položitého umění a přenášejí čtenáře na pomezí umění a bolestné sebereflexe. Pomocí „spovědi nekonečné“ autor zvyšuje dojem bezvýchodnosti, který je přítomný v každé strofě.
Slabinou však může být určité nejednoznačnost a ztracená možnost přístupnosti pro širší okruh čtenářů. Důraz na temnou symboliku a ambivalentní vyjádření emocí může některým čtenářům bránit plně pochopit zamýšlený význam. Přítomnost démonů i proces přechodu na „druhou stranu“ přináší hluboké myšlenky, ale je také spletena v jakýsi labyrint, jehož rozluštění vyžaduje značné úsilí a pozornost.
Životní autobiografičnost je dalším potenciálním kladným atributem, zejména v pocitech odcizení a touze po klidu, které autor vyjadřuje ve svých slovech. Přijetím temných aspektů existence se dostává na povrch otázka otázky identity a osobního smíření.
Celkově se jedná o výjimečné literární dílo, které se nebojí tematizovat tabuizované myšlenky a zkušenosti. Efekt, jaký vyvolává v mysli čtenáře, se poté může stát podnětem k hlubšímu zamyšlení nad otázkami života, smrti, dobra a zla. Kohoutí péra osudu a bolestná spověď v ohni skryté víry zůstávají trvalým a mrazivým otiskem v duši každého, kdo se odváží toto dílo číst.
25.10.2025