od: bezhlavý jezdec
Sama…(?)
Tančíš v rytmu Zpěvů staré Číny…
… jen tak…
Paže, letící jeřábi… ruce, labutí křídla… vlasy, listí javorů v podzimním větru;
bosé nohy na parketu, ztělesnění půvabu.
Tančíš a kočka na parapetu má moje uslzené oči…
Smýváš po tanci svou únavu…
Tělo bělostná růže… srdce splašený kůň;
víla vystupující z mlhy…
Smýváš a růžence tisíců kapek na tvé kůži mají mé ruce… moje ústa…
Spíš…
… jen tak…
Oči, pomněnek zavřené květy… dech, šepot nočního vánku… ňadra, ostrůvky štěstí… pahorek polštářek mechu…
Spíš a přikrývka okolo tebe má moji náruč…
Toto literární dílo, "Sama... (?)", se ukazuje jako jemná a delikátní skladba, která se nebojí experimentovat s obrazností a metaforickým jazykem. Autor v ní vytváří atmosféru intimity a vzdušné krásy, což jsou silné stránky, které zásadně přispívají k celkovému vyznění textu.
Velmi silným elementem této poezie je bezesporu její rytmické uspořádání. Autor se inspiruje tradičními motivy a estetikou, zejména "Zpěvy staré Číny", což dodává textu hloubku a kontext. Tato intertextualita je škálou, která obohacuje kulturní sdělení díla a dává mu univerzálnější rozměr. Vizuální obrazy, jako jsou "paže, letící jeřábi" či "vlasy, listí javorů v podzimním větru", vytvářejí živé a dynamické asociace v myslích čtenářů, přičemž hra s přírodními elementy podtrhuje krásu a křehkost ženské postavy.
Obrazy jsou zároveň citlivé a smyslné; například spojení "bělostná růže" a "srdce splašený kůň" do jisté míry spojuje ženskost s vášní a touhou, což vzbuzuje v čtenáři hlubší emoce. Tato kombinace přírodních a emocionálních obrazů dokazuje autorovu dovednost ve vytváření podmanivé a zároveň emotivní atmosféry. V poslední části, kde postava usíná, autor zklidňuje tempo, což odráží okamžik útěchy a bezpečí.
Na druhou stranu se lze pousmát nad některými slabšími stránkami díla. Například hojnost metafor a vizuálních popisů může místy působit poněkud těžkopádně a riskuje ztrátu jasnosti. Čtenář může mít obtíže porozumět hlubšímu významu, pokud je přetížení obrazností příliš intenzivní. V některých pasážích se objevuje pocit, že text se stal obětí vlastního uměleckého cítění — mohlo by prospět více přehlednosti nebo méně složitým obrazům, přičemž by se zachoval půvab a hloubka.
Celkově lze říci, že "Sama...(?)" je vysoce emotivní a vizuálně bohaté dílo, které umně spojuje estetiku s psychologickou hloubkou. Přesto by text mohl profitovat z lehčího doteku, který by mu pomohl oslovit širší spektrum čtenářů. I přesto zůstává dílo silným příspěvkem do současné poezie, oslovující témata ženské identity, intimity a přechodnosti okamžiku.
25.10.2025