od: bezhlavý jezdec
Výška
Tam, kam doletí jen naše těla… duše,
nad kostelní věže,
kde ptáci lekají se výšky,
slunce na zeď maluje tvé dechberoucí stíny
a čaj má příchuť opravdové lásky,
jsem zapomněl své krví namalované srdce…
Vezmi si ho a uschovej, prosím…
Dílo "Výška" se vyznačuje výraznou poezií, kterou lze označit za emocionální a atmosférickou. Autor se nebojí experimentovat s obrazivostí a metaforou, což posiluje hloubku prožitku a vyvolává v čtenáři silné pocity. Užití kontrastů mezi hmotným (těla, kostelní věže) a duchovním (duše, láska) rozšiřuje tematickou mnohovrstevnatost textu, čímž nabývá na univerzálnosti.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho schopnosti vzbuzovat emocí. Autor dokáže sdělit složité pocity a prožitky s překvapivou lehkostí, což je klíčovým znakem úspěšné poezie. Obraz slunce malujícího "dechberoucí stíny" navozuje kouzelnou atmosféru a zároveň je metaforou pro proměnlivost lidských citů. Taktéž motiv lásky, představované čajem s "příchutí opravdové lásky," působí v kontextu textu jako symbol něčeho nádherného a zároveň křehkého.
Na druhé straně, slabé stránky spočívají v určité míře abstrakce, která může odradit některé čtenáře. Přestože využití metafor je silnou stránkou díla, občas se zdá, že autor se ztrácí v podrobnostech, což může narušit jasnost poselství. Také použití osobního volání – "Vezmi si ho a uschovej, prosím…" – může vyvolat otázky ohledně kontextu a emotivního zatížení, které nemusí být zcela zřejmé.
Závěrem lze říci, že "Výška" je působivé literární dílo, které skrze obraznost a emoce dokáže zasáhnout. Přestože může být místy obtížné, je to cena za hlubší prožitek, a proto je výsledek hodnotný pro ty, kdo jsou ochotni se do zahrady myšlenek a pocitů ponořit.
30.10.2025