od: Jan Kacíř
Je chladné období
Po letní opilosti
Do mlhy lezavé
Bolí staré kosti
Za oknem dálava
Kde jen ďábel čeká
Ve zvadlém kamení
Vysušená řeka
Je chladné období
Přidušené zvonce
Nakřáplé údery
Hlásí blízkost konce
6.11.2025
Dílo „Skonek“ se vyznačuje temnou atmosférou a nostalgií, která je v poezii obvykle velmi silným prvkem. Je zřejmé, že autor nebo autorka se snaží zprostředkovat pocity osamělosti, úzkosti a neodvratnosti konce, což může být bezprostředně chápáno jako reflektování emocí spojených s procházením chladného období – jak doslovného, tak metaforického.
Silné stránky této básně zahrnují její jazykovou jednoduchost a účinnost. Krátké a jasné verše dokážou zkombinovat obraznost a vyjadřování složitých pocitů. Obraz „mlhy lezavé“ a „staré kosti“ efektivně evokují tělesné i duševní strádání. Taktéž opakování fráze „Je chladné období“ vyvolává pocit rytmu a zdůrazňuje ústřední motiv. Tento opakující se prvek může čtenáře vtáhnout do atmosféry bezvýchodnosti a opakovaně posiluje náladu beznaděje.
Mezi slabé stránky patří určitá obecnost některých obrazů, které mohly být podrobněji rozvinuty, aby čtenář získal silnější emocionální spojení. Například fráze „ďábel čeká“ a „vysušená řeka“ jsou sice sugestivní, ale postrádají hlubší kontext, který by mohl posílit celkovou výpověď. V konečném důsledku to vede ke stavu, kdy některé obrazy jsou víc cítit než jasně vidět. Dále se možnost posunout od obecných pocitů k osobním prožitkům jeví jako nedostatečně rozvinutá.
Celkově „Skonek“ úspěšně zachycuje melancholickou atmosféru a touhu po útěše ve tváři neúprosného času a nevyhnutelného konce. I přes některé slabší místa je básnická forma dobře zvolena a celkově dílo působí silně a nezapomenutelně. Mělo by se však zaměřit na prohloubení některých obrazů a osobnějších odkazů, aby vyvolalo ještě silnější emocionální účinek na čtenáře.
07.11.2025