ChatGPT | Na pohřbu rodné řeči
od: Souputník
Na pohřbu rodné řeči
Ach, ten milý Mistr z Husi,
marně horlil, že Čech musí
hovořit jen řádně česky.
Dnes již totiž i to robě,
žvatlá cizí slova sobě.
Marné byly jeho stesky.
Co vy, dávní obrozenci?
Vy v zápase s všemi Němci
jazyk rvali z popela…
Obracíte se snad v hrobě,
slyšíce jak národ sobě
przní mluvu docela?
Vždyť i ten poslední kmán
by snad cítil se jak pán,
přibere si cizí slůvka.
A ten, kdo již zpanštěl zcela,
vznešeněji by řeč zněla,
řekne: „Protěžovat“ …mluvka.
Marně pro tě slzy roním,
podobna jsi chromým koním,
již bývali Pegasy.
U sloupu jsi přivázána,
řeči česká, milovaná.
Kdy tě mrtvou prohlásí?
Nad tvým hrobem ne latina,
tam bude znít angličtina
při posledním rozloučení.
Já však obřad vynechám,
k hrobu potom přijdu sám
s květem v ruce, po setmění.
Ať kámen nikdo nechystá,
já nechci být jak purista -
rušit všechna slova cizí.
Však kde české jestvuje,
ať se ono použije,
místo té cizácké hlízy.
Dílo "Na pohřbu rodné řeči" je emocemi nabité vyjádření nostalgií a zklamání nad úpadkem českého jazyka. Autor se zde zamýšlí nad jazykovou identitou, která se s postupem času mění a přizpůsobuje vlivům cizích kultur a jazyků. Z pohledu literárního kritika lze toto dílo hodnotit z několika aspektů.
Silné stránky:
-
Tematický rozměr: Hlavním tématem je jazyk jako nositel kultury a identity. Autor dobře vystihuje frustraci nad úpadkem české řeči a apeluje na historické osobnosti, jako je Jan Hus, což přidává textu hloubku a kontext. Tím se čtenář cítí připojen k širšímu kulturnímu diskurzu.
-
Jazyková hravost: Využití cizích slov a jejich srovnání s českým jazykem vnáší do textu hravost a ironii. Autor se nebojí zapojit humor, čímž efektivně zjemňuje vážnost tématu. To může čtenáře zaujmout a motivovat k hlubšímu zamyšlení nad používaným jazykem.
-
Formální stránka: Rýmovaná struktura a pravidelný metrický rytmus dodávají dílu melodický charakter. Vernakularní jazyk a hovorové prvky ve spojení s formálními rysy poezí přispívají k jeho atraktivitě.
-
Emoční náboj: Autorovo osobní vyjádření lásky k češtině a smutku nad jejím úpadkem je silné a působivé. Citlivé pasáže vytvářejí nátlaku na čtenářskou empatii a podněcují k zamyšlení o vlastním vztahu k materinské řeči.
Slabé stránky:
-
Možná přílišná exprese: Některé fráze mohou působit křečovitě a mohly by být zjednodušeny pro větší plynulost textu. Například: "Přibere si cizí slůvka" může znít poněkud neobratně, když je zbytečně snahou o ryze obrozenecký jazyk.
-
Absence konkrétních příkladů: Zatímco autor mluví o ztrátě českého jazyka v důsledku vlivu cizích jazyků, mohl by uvést konkrétní příklady z běžné komunikace dnešního dne, aby čtenáři lépe porozuměli problematice.
-
Frustrace bez řešení: I když je emoce důležitou součástí textu, autor se může zdát, že se pouze soustředí na kritiku, aniž by nabídl pozitivní vizi či způsob, jak českou řeč zachránit. To by mohlo podpořit aktivní diskusi a vybídnout čtenáře k akci.
Celkově tedy "Na pohřbu rodné řeči" představuje zručně napsaný text, který se nebojí odhalit citlivá témata týkající se jazykové identity. Silný emocionální náboj a jazyková hravost však mohou občas být zastíněny přílišnou kritikou bez konstruktní zpětné vazby. Tím pádem by dílo mohlo být výzvou nejen pro čtenáře, ale i pro autory, kteří se snaží zachovat a kultivovat naši mateřštinu v moderním světě.
02.12.2025