od: cappuccinogirl
Anotace: ...silné inspiro, děkuji, více variantní, jo tak to dopadá, když je pro mě těžké si vybrat*...
dát poezii dovolenou
nikdy nedokážeš
tvůj svět se potřebuje
houpat ve verších a znít
i kdyby mělo to snad být
už naposled
naštěstí dnešek
nepohřbívá
máš v sobě hřeb, co rakvi vzdoruje
dočasný sloup života
a ten drží tak akorát
abys nemusel hlínu polykat
kat v dobrém rozmaru
dá ti díky tomu ještě chvilku
nechá tě věřit
žes tajemství bytí přišel na kobylku
a život ti jde pořád do rýmu
zachyť, cos prožil i co ne
vzpomeň rozhalených košilek
věnuj jim úsvit dřív
než mysl paměť podetne
dej ze sebe, co můžeš
vše co máš
a to co nemáš, zítřkům slib
každému dni
z básníkova toulce
šíp
----------------------------------------------------------------------------
OBMĚNY:
I.
MÁŠ V SOBĚ
máš v sobě hřeb, co rakvi vzdoruje
dočasný sloup života
a ten drží tak akorát
abys nemusel polykat hlínu
dnešek nepohřbívá
kat v dobrém rozmaru
dá ti ještě chvilku
a život stále jde ti do rýmu
tak si hvízdni
vyhoď čapku zvesela
a nech vítr
ať ji chytí
II.
DOKUD MŮŽEŠ
zachyť cos prožil i co ne
vzpomeň rozhalených košilek
kterým jsi vyprávěl o absurditě pyžam
věnuj jim úsvit dřív
než mysl paměť podetne
dej ze sebe co můžeš
vše co máš
/
co nemáš, zítřkům slib
každému dni
z básníkova toulce
šíp
Dílo s názvem „NAŠTĚSTÍ…“ se nese v duchu introspektivní poezie, která se pokouší uchopit esenci lidského bytí a jeho pomíjivost. Vizuální a zvukové prvky textu se harmonicky prolínají, čímž vzniká hladká textura jazykového dění. V tomto kontextu je možné rozdělit analýzu na silné a slabé stránky.
Mezi silné stránky tohoto díla patří jeho tematická rozšířenost a schopnost vyjádřit složité myšlenky v jednoduchých, avšak účinných metaforách. Například obraz „hřeb, co rakvi vzdoruje“ je silným symbolem houževnatosti a odolnosti vůči nevyhnutelnosti smrti. Dále se autor nebo autorka nebojí zacházet do hloubky lidských emocí a zkušeností, což je patrné v úsilí „zachytit, cos prožil i co ne“. Tato pasáž předvedla schopnost reflektovat nejen vlastní prožitky, ale také krátkodobé či trvalé vzpomínky, což je pro čtenáře velmi přitažlivé a podnětné.
Rytmická struktura a zvukomalebnost veršů („a život ti jde pořád do rýmu“) posilují celkovou čtenářskou zkušenost. Kromě toho se v textu objevují motivy naděje a optimismu i v kontextu těžkých témat, což mu dodává zajímavou dynamiku. Například fráze „naštěstí dnešek nepohřbívá“ ukazuje na důležitost přítomnosti a vyrovnání se s realitou, která je klíčová pro individuální duševní pohodu.
Na druhou stranu se však některé pasáže mohou jevit jako příliš abstraktní či obtížně uchopitelné pro laického čtenáře. Například některé metafory, jako „kat v dobrém rozmaru“, mohou vyvolávat určitý zmatek, pokud není čtenář dostatečně obeznámen s kontextem nebo autorovým záměrem. Dále, obměny části textu mohou vyvolat pocit repetitivnosti, což by mohlo odradit některé čtenáře, kteří hledají větší variabilitu a náplň v každém jednotlivém verši.
Celkově lze nyní zhodnotit, že „NAŠTĚSTÍ…“ je dílo s velkým potenciálem, které ve svých silných stránkách spojuje zvuk, obraz a smysl. Jeho introspektivní charakter a odvážné myšlenkové konstrukce mohou mnoho čtenářům poskytnout inspiraci a podněty k zamyšlení. Avšak je dobré mít na paměti, že některé prvky mohou být náročné na interpretaci a právě ten kontrast mezi lehkostí a hloubkou textu může oslovit různé typy čtenářů.
08.01.2026