od: Jan Kacíř
Měl bych spát, je nejvyšší čas, jsem už na pokraji věku a na sklonku blouznění. Do uší se mi vloupal Brutus tedy ta kapela a vidina dolní (pražské) brány, kterou lze vyklouznout z rakovnického náměstí. Prostě Rakovník, město přeslavné, co nějak ukročilo stranou do dolíku pod fabrikou na dlaždičky.
Místo, o kterém jsem tušil, že existuje, díky Nezbednému bakaláři a taky díky Milanovi Zimmermannovi, kouzelníku s kytarou, jenž mi dokázal učarovat čas z podzima 1986 do jara 1987. Pak se mi ztratil. Život je samá výhybka a kouzlení je únosno jen do času. Stále však vděčím za čerstvý vzduch v místech, kde ani nemohl být, za volnomyšlení i za to, že vím, že Brutus existuje už od těch dob a tedy nyní mohu poslouchat a nostalgit.
Milan už před časem zabušil na nebeskou bránu a jistě s drzostí mu vlastní. Rakovník dál dlí mimo hlavní tahy, ač se v něm sbíhají císařské i královské cesty ze všech stran a já bych měl spát.
Text nazvaný „Nostalgie“ evokuje hlubokou reflexi nad minulostí a pocity spojené s nostalgií, což je téma, jemuž se mnoho literárních děl dává přednost. Autor přímočaře otevírá své zamyšlení nad označeným místem, Rakovníkem, jehož pamět a silné vzpomínky se prolínají s osobním prožitkem.
Silné stránky tohoto literárního díla spočívají v jeho emotivní výpovědi, která dokáže čtenáře oslovit nejen jako nostalgickou vzpomínku, ale také jako příležitost k zamyšlení nad pomíjivostí času a proměnlivostí života. Spisovatel velmi šikovně mísí konkrétní vzpomínky s obecnějšími existenciálními úvahami, čímž vytváří pro čtenáře bohatý emocionální prostor. Obraznost textu, jak například popis „kde ani nemohl být“ nebo „život je samá výhybka“, vytváří živou, téměř filmovou atmosféru, která se vryje do paměti.
Další silnou stránkou je použití kulturních odkazů, například jmenování „Nezbedného bakaláře“ nebo „Milanem Zimmermannem“. Tímto způsobem autor buduje mosty mezi svými osobními vzpomínkami a širším kulturním kontextem, což může čtenáři vyvolat další asociace a vzpomínky na vlastní zážitky.
Na druhé straně slabé stránky textu mohou spočívat v mistrovství vyjadřování samotném. Občas se jazyk může zdát příliš abstrahovaný, což může čtenáře odradit od okamžitého zaujetí. Například fráze „kouzlení je únosno jen do času“ může mít pro některé čtenáře příliš abstraktní charakter, což může ztížit plynulé porozumění. Také absence konkrétnějších popisů místa a děje může vést k tomu, že čtenář se může cítit poněkud odtržen od konkrétní situace.
Celkově lze říci, že „Nostalgie“ je dojímavá a podnětná práce, která sice některé pasáže těžší chápe, avšak její hloubka a emocionální náboj převyšují tyto malé nedostatky. Je to dílo, které se svým insertem do paměti a místa snaží oslovit každého, kdo se někdy potýkal s vzpomínkami na milované místo a prožitkové období.
10.01.2026