ChatGPT | ..je to tak zřejmé..

od: šuměnka

..je to tak zřejmé..

Anotace: za to, co zdánlivě "je" k vidění - stačí se podívat pro možnost, pro změny

stereogram_aolej.com

 

Je to tak zřejmé, tolik prosté!

*

Klíč skrývá se vždy v zdánlivostech

**

V úponcích flóry, ve vrstvení

v skeletech fauny, zrodu, tlení

ve spraši spórů, v řasách, v listí...

 

je to tak zřejmé – když se zjistí

že klíč tu byl vždy před očima

 

rozostřit zrak - a nebo snímat

pozměnit úhel zaměření

 

je to tak zřejmé / je i není

 

*

slyším, jak z nitra hlas se snáší

že nelze najít v otčenáši

to, co se musí hledat vjemy

*

smutné, že vize mnozí plaší

když anděl zkouší k nebi našít

vzkaz za vzkazem, co je tak zřejmý

 

**

Slyším ten šepot ze všech strání

 

A vidím děj i zázrak za ním

že nic tu není bez příčiny

Ke světlu prostě patří stíny

A ten, kdo couvá z jedné strany

Posune bezděk v druhém konci

někoho, kdo pak dává rány

Strach jedněch předá sílu moci

těm, co chtěj řvát a nebo tlouci

*

- černé a bílé herní vrány -

**

Když mávnou zlehka křídla muší

strhne se bouře, vítr zruší

možná půl města, možná kmeny

Poláme vprostřed bezejmenný

*

Ale i tohle k tomu patří

*

Ze zmaru obnova na dvě, na tři

*

A ze dna vzhůru vertikálou

*

Chci tím jen říct, že není málo

umět se dívat, nechtít zlato

A potom život, bude za to

už vždycky stát, ač lehne i si...

*

Je to tak zřejmé – když se smísí

chuť, vůně, vzhled / a beze snahy

pohne se duše, zjeví prahy

by vstoupili jsme do jitření

do nových rán i nových znění

 

A použili už ten klíč

než budem´ mimo / ..někde pryč...

 

**

Rozbor/analýza/hodnocení ChatGPT

Text „..je to tak zřejmé..“ nese známky promyšlené a nuance zahalené poezie, která se snaží uchopit složité myšlenky otázky existence, vnímání reality a transformace zkušenosti. Autor používá bohatou obraznost, což je jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto díla.

První silnou stránkou díla je jeho schopnost vyvolávat emoce a přitahovat pozornost díky kontrastním prvkům. Například v pasáži o „černých a bílých herních vránách“ se autor zamýšlí nad dualitou existence – běžnými fenomény a jejich skrytými významy. V kombinaci s motivy přírody a cyklů života, jakými jsou zrod, tlení a obnova, text vyvolává pocit neustálého pohybu a transformace.

Dalším pozitivem je jazyková variabilita; autor vkládá do textu metafory, které působí jako jakési spojení mezi fyzickým a duchovním světem. Věta „rozostřit zrak - a nebo snímat“ naznačuje potřebu flexibilního myšlení a vnímání, což je v postmoderní literatuře cenné, protože vybízí čtenáře k reinterpretaci vlastních zkušeností.

Na druhé straně, mezi slabými stránkami bych poukázal na občasnou náročnost textu, která může ztížit porozumění některým čtenářům. Některé metafory, jako např. „když anděl zkouší k nebi našít“, mohou působit jako příliš abstraktní, což vyvolává otázky po jasnosti vyjádření. Mohlo by to vést k tomu, že čtenář ztratí nit a nedokáže plně ocenit hloubku myšlenek.

Taktéž struktura textu, i když variabilní a experimentální, se může zdát některým čtenářům jako neuspořádaná. Přechody mezi jednotlivými myšlenkami a tématy jsou někdy příliš náhlé a postrádají plynulost, což může narušovat celkový tok díla.

Závěrem lze říci, že „..je to tak zřejmé..“ je dílem, které si zaslouží pozornost pro svou hloubku a obraznost, nicméně vyžaduje od čtenáře aktivní zapojení a ochotu pustit se do hledání skryté esence a významu. I přesto, že má své slabší stránky, autorovo zacházení s jazykem a tématy skrývá potenciál pro silné emocionální prožitky a intelektuální stimulaci.

24.01.2026

© 2004 - 2026 liter.cz v1.8.5 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel