od: šuměnka
Anotace: za to, co zdánlivě "je" k vidění - stačí se podívat pro možnost, pro změny
stereogram_aolej.com
Je to tak zřejmé, tolik prosté!
*
Klíč skrývá se vždy v zdánlivostech
**
V úponcích flóry, ve vrstvení
v skeletech fauny, zrodu, tlení
ve spraši spórů, v řasách, v listí...
je to tak zřejmé – když se zjistí
že klíč tu byl vždy před očima
rozostřit zrak - a nebo snímat
pozměnit úhel zaměření
je to tak zřejmé / je i není
*
slyším, jak z nitra hlas se snáší
že nelze najít v otčenáši
to, co se musí hledat vjemy
*
smutné, že vize mnozí plaší
když anděl zkouší k nebi našít
vzkaz za vzkazem, co je tak zřejmý
**
Slyším ten šepot ze všech strání
A vidím děj i zázrak za ním
že nic tu není bez příčiny
Ke světlu prostě patří stíny
A ten, kdo couvá z jedné strany
Posune bezděk v druhém konci
někoho, kdo pak dává rány
Strach jedněch předá sílu moci
těm, co chtěj řvát a nebo tlouci
*
- černé a bílé herní vrány -
**
Když mávnou zlehka křídla muší
strhne se bouře, vítr zruší
možná půl města, možná kmeny
Poláme vprostřed bezejmenný
*
Ale i tohle k tomu patří
*
Ze zmaru obnova na dvě, na tři
*
A ze dna vzhůru vertikálou
*
Chci tím jen říct, že není málo
umět se dívat, nechtít zlato
A potom život, bude za to
už vždycky stát, ač lehne i si...
*
Je to tak zřejmé – když se smísí
chuť, vůně, vzhled / a beze snahy
pohne se duše, zjeví prahy
by vstoupili jsme do jitření
do nových rán i nových znění
A použili už ten klíč
než budem´ mimo / ..někde pryč...
**
Text „..je to tak zřejmé..“ nese známky promyšlené a nuance zahalené poezie, která se snaží uchopit složité myšlenky otázky existence, vnímání reality a transformace zkušenosti. Autor používá bohatou obraznost, což je jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto díla.
První silnou stránkou díla je jeho schopnost vyvolávat emoce a přitahovat pozornost díky kontrastním prvkům. Například v pasáži o „černých a bílých herních vránách“ se autor zamýšlí nad dualitou existence – běžnými fenomény a jejich skrytými významy. V kombinaci s motivy přírody a cyklů života, jakými jsou zrod, tlení a obnova, text vyvolává pocit neustálého pohybu a transformace.
Dalším pozitivem je jazyková variabilita; autor vkládá do textu metafory, které působí jako jakési spojení mezi fyzickým a duchovním světem. Věta „rozostřit zrak - a nebo snímat“ naznačuje potřebu flexibilního myšlení a vnímání, což je v postmoderní literatuře cenné, protože vybízí čtenáře k reinterpretaci vlastních zkušeností.
Na druhé straně, mezi slabými stránkami bych poukázal na občasnou náročnost textu, která může ztížit porozumění některým čtenářům. Některé metafory, jako např. „když anděl zkouší k nebi našít“, mohou působit jako příliš abstraktní, což vyvolává otázky po jasnosti vyjádření. Mohlo by to vést k tomu, že čtenář ztratí nit a nedokáže plně ocenit hloubku myšlenek.
Taktéž struktura textu, i když variabilní a experimentální, se může zdát některým čtenářům jako neuspořádaná. Přechody mezi jednotlivými myšlenkami a tématy jsou někdy příliš náhlé a postrádají plynulost, což může narušovat celkový tok díla.
Závěrem lze říci, že „..je to tak zřejmé..“ je dílem, které si zaslouží pozornost pro svou hloubku a obraznost, nicméně vyžaduje od čtenáře aktivní zapojení a ochotu pustit se do hledání skryté esence a významu. I přesto, že má své slabší stránky, autorovo zacházení s jazykem a tématy skrývá potenciál pro silné emocionální prožitky a intelektuální stimulaci.
24.01.2026