od: nehledaná
Anotace: lalala...la. la
hlava
ve splavové rouře
na chodníčku pijavice
kterých se štítím
jak předzvěst slizkého žití
rafinovaně ukryté
v jemném vláknu řas
nártem pochytané rybky
to vzpomínky mrskají do spánků
tedy a teď a zas
proplouvají mezi prsty
poklady stříbrošedé
je leden
pod skeletem ledu
udržet je nedovedu
Toto krátké lyrické dílo "Viktorka" se vyznačuje intenzivním obrazotvorným jazykem a silnými emocemi, které provázejí přítomnost vzpomínek a pocitů. V první části verše se objevuje silný pocit odporu, vyjádřený skrze symboliku pijavic, které slouží jako metafora pro něco nepříjemného, co se drží v paměti. Tato obraznost je vynikající, protože dokáže okamžitě vyvolat v čtenáři silnou emoci.
Verš "jak předzvěst slizkého žití" v sobě nese existenciální otázky a pocit svázanosti s něčím, co je složité a nejednoznačné, což se dá interpretovat jako obavy z minulosti nebo z nevyhnutelnosti života samotného. Uplatnění elementů přírody, jako jsou řasy a rybky, vnáší do díla přírodní kontext a také podtrhuje křehkost vzpomínek, které jsou zde vykresleny jako něco efemérního, co podléhá času.
V poslední části textu jednoznačně převládá beznaděj, vyjádřená větou "udržet je nedovedu", která odhaluje frustraci z neschopnosti uchovat si jednotlivé vzpomínky či prožitky. Toto vyjádření rozšiřuje téma na univerzální lidský prožitek, který se dotýká každého z nás.
Na slabé stránce bych viděl možná mírnou nadnesenost obrazů a občasnou obtížnost v chápání, jakým způsobem jednotlivé prvky mezi sebou souvisejí. Hlavně pro čtenáře bez zkušenosti s experimentálními formami poezie může být některé spojení méně jasné. Přesto, pokud je totiž kontext zřejmý, posílí to celkový dojem a hloubku textu.
Jazykově se jedná o poměrně precizní text, který kombinuje prvky jak černého humoru, tak existenciální hloubky. Celkový dojem je silný a výstižně vystihuje komplexnost lidské paměti a pocitů, což činí "Viktorku" výjimečným a relevantním literárním dílem.
31.01.2026