od: šuměnka
Anotace: *** i ten, kdo svítí okolí
dreamarian_deviantArt.com
*
Kdo zchromlý jazyk rozpovídá?
*
Řeknu ti: vážně! je to bída
co se to mezi lidmi nyní
děje jak v kolenou, tak v plicní síni..
*
šišinka aktivně nevytváří
a proto třetí zrak nevidí;
jak práší se za všemi lháři
jak kroutí se žaludky u lidí
jak páteř v shrbení závidí
*
kladívko ucha
už nemá tucha
jak cinknout nebo zazvonit
tinitus proto - píská si o tom
že život plazí se, přežívá žít
*
Kdo zchromlý jazyk rozvibruje?
řeknu ti; vážně – kdokoli
kdo s vřelým srdcem blízko tu je
či koho radost nebolí...
*
Dílo „..koho radost nebolí..“ se vyznačuje výraznou emotivní náplní a hloubkou zamyšlení nad lidským stavem. Autor využívá moderní jazyk a experimentuje s formou, což přispívá k výjimečnosti textu. V následující analýze se zaměřím na jeho silné a slabé stránky.
Jedním z hlavních silných bodů textu je jeho schopnost vyvolat silné emoční reakce. Povrchně se může jevit jako ke konkrétní lidské frustraci a bolestem, ale pod touto vrstvou se skrývá univerzální otázka o lidském bytí, komunikaci a mezilidských vztazích. Obavy z nepochopení a touha po souznění jsou v dnešní době stále aktuální, což činí toto dílo relevantním a přitažlivým.
Dalším pozitivem je tematická variabilita. Autor se dotýká několika aspektů lidské existence - mezi nimi i fyzické omezení, psychické potíže a vnitřní rozpor, čímž podtrhuje komplexnost lidského života. Například spojení shrbené páteře se závistí či konstatování, že „šišinka aktivně nevytváří a proto třetí zrak nevidí“, evokuje širší spektrum témat - od psychologických a neurologických aspektů, až po filozofické úvahy o lidském vnímání.
Kritickým bodem však zůstává občasná nejasnost některých vyjádření. Ačkoli je autorská metaforičnost působivá, může zasahovat do srozumitelnosti textu. Například fráze jako „kladívko ucha už nemá tucha“ mohou na čtenáře působit matoucím způsobem, pokud si neudělá prostor pro vlastní interpretaci. Takové pasáže mohou snížit celkovou čitelnost a tím ztížit přístup k emocím, které autor chce sdělit.
Taktéž bych upozornil na poněkud stereotypní zdroje ve volbě motivů, které se v literatuře objevují často - například obraz fyzického postižení jako symbolu psychického stavu či nepochopení. I když je důležité se těmito tématy zabývat, bylo by žádoucí je zpracovat novým, svěžím způsobem, aby text vyzníval originálněji a nikoli jako odraz již stokrát probrané tematiky.
K závěru lze říci, že „..koho radost nebolí..“ je dílo s hlubokým poselstvím, které si zaslouží pozornost. I přestože se potýká s občasnou nejasností a stereotypností, jeho síla v emocích a variabilitě témat činí z tohoto textu cenný příspěvek do současné literární scény. Dodává čtenářům prostor k zamyšlení a inspiraci, což je v dnešním světě vzácné a velmi ceněné.
31.01.2026