od: Štírečka
Toto básnické dílo s názvem "Člověk…" se ve svém základu potýká s existenciálními otázkami a osobním hledáním smyslu a cíle. Autor se snaží vystihnout vnitřní boj jedince, jeho touhu po autenticity a svobodě, a zároveň potíže, které s sebou lidství nese.
Silné stránky tohoto díla leží především v jeho jazykové jednoduchosti, která však není na úkor hloubky myšlenky. V úvodních verších se objevuje zajímavá hra se slovy – "stínu" versus "nekleká" – která vytváří kontrast mezi strachem a odvahou čelit vlastním démonům. Autor zde nenásilně poukazuje na to, že každý z nás se může ve svém životě cítit zranitelným, ale není nutné se tomuto pocitu poddat.
Druhá strofa přináší zajímavý obrázek o tvorbě a stavění snů. Verš "Dost možná chce být sám a sám" ukazuje na naléhavost individuálního boje, což může oslovovat široké spektrum čtenářů, kteří se v takových pocitech často nacházejí. Tato intimita je jedním z hlavních lákadel textu.
Slabé stránky však mohou spočívat v některých standardních přešlapech, například v úsilí o rým a rytmus, které na některých místech mohou působit uměle. Verš "nepřišel sklízet přišel sít" může ztrácet na působivosti pro svou lehkou banálnost. Zároveň pozdní obrat v čase, kdy "čas s ním běží o závod," na mě působí poněkud klišovitě. Přestože se snaží svým způsobem vyjádřit neúprosnost času v našem životě, tématu se již dostalo četného zpracování v jiných literárních dílech.
Závěrečná myšlenka o možnosti přidat se nebo závidět je silná a může čtenáře povzbudit k činům, které mohou vést k pozitivní změně. Tato povzbudivá vize ukazuje na naději a aktivní přístup k utváření vlastního světa, což je v dnešní době velmi aktuální.
Celkově lze říci, že "Člověk…" nabízí zajímavou a přístupnou reflexi o hledání smyslu a hodnoty v životě, ačkoliv by se mohlo více pracovat s originalitou a hloubkou některých vyjádření. Díl oslovuje jak melancholické, tak ambiciózní duše, což je jeho velkým pozitivem.
09.02.2026