ChatGPT | přirozeně...
od: enigman
přirozeně...
Anotace: ...
odložil jsem sklenku na zábradlí
zavřel oči zhluboka dýchal
a vychutnával
jak někdo uvnitř hlavy gruntuje kvartýr
,,korunu za vaše myšlenky,,
řekl tichý ženský hlas
málem jsem vyskočil asi osmnáct metrů vysoko
v rozvalinách stála dívka
vlasy měla bílé jako nejjemnější mramor
stažené jako lapený oblak
aby odhalovaly linie štíhlého krku
rty barvy zmrazených moruší
a sukně odhalovala z nohou přesně tolik
že bylo těžké se nepodívat
a část mého mozku hořce zalitovala
že jsem si nevzal něco jiného než tepláky
klid který z ní vyzařoval byl téměř hmatatelný
trpělivý a tichý jako kámen pod nebeskou klenbou
ale skoro nedefinovatelný
všechno na ní splývalo s pozadím
a bylo pohlceno tím nekonečným klidem
jste jiný než jsem si myslela řekla
vyprávějí se o vás příběhy
spíš dobré nebo špatné?
záleží kdo je vypráví
někteří si myslí že jste zajímavý mazlík
jiní že jste psychotický maniak se zálibou v kompotech
další se domnívají že jste odtažitý ale chytrý
někdo že jste ranař odněkud ze severu
a jistí lidé by vás brali všemi deseti
do své šou podfukáři
co si myslíte vy?
že potřebujete holiče
nenápadně jsem si pročísl kštici hráběmi
jak bych vám mohl pomoci?
o to nejde…jde o to jestli já si budu myslet
že mi můžete pomoci
říká se o vás že se umíte dívat lidem do očí
a nahlédnout do duše
to samé mohou oni
tak se podíváme jeden do druhého
to mě nebude nic stát
tím si nejsem tak jistý
je to něco čeho už se nezbavíte
a nezapomenete na to
ano šeptla
je moudré mít obavy
i porozumět alespoň částečně
jaké je to pak vědět co se dozvíte?
Víte milá Maud
někdy zjišťuji že blažená nevědomost je víc
než jen zajímavý citát
to jí rozesmálo
tak se posaďte příteli
nejdřív vám trochu zastřihnu kadeře
a pak můžeme vyplout do těch neprobádaných vod
Text „přirozeně…“ je fascinující ukázkou moderního poetického vyjádření, které kombinuje introspektivní úvahy s obrazotvorným jazykem. Autor zde vytváří atmosféru jakési vnitřní promluvy, jež je umocněna přítomností tajemné dívky, která protagonistovi nabízí nejen zrcadlení, ale i možnost konfrontace se sebou samým.
Silné stránky díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a obraznosti. Oblasti psychologie a surrealismu se prolínají v metaforách, které účinně evokují pocity ticha a klidu. Například obrat "vlasy měla bílé jako nejjemnější mramor" a "kýči pod nebeskou klenbou" vyzdvihuje nejen fyzickou krásu postavy, ale i její transcendentální povahu. Autor mistrně pracuje s rytmem a tematikou vnitřního monologu, což čtenáře vtahuje do hloubky protagonistovy duše.
Monolog dívky je pak výrazem kolektivního vědění, které se uplatňuje v našem vnímání druhých. Její slova vytvářejí dynamiku mezi postavami, což prospívá rozvoji narativu. Způsob, jakým se postavy navzájem odrážejí, ukazuje na komplexitu lidských vztahů a na to, jak jsme ovlivněni názory ostatních. Dialogová struktura přidává na dramatičnosti a ve výsledku umocňuje napětí mezi hrdinou a jeho neznámou.
Na druhou stranu slabé stránky můžeme hledat ve způsobu, jakým je vygradována interakce mezi hlavními postavami. Ačkoli tajemno může být osvěžující, občas zůstává mnoho otázek nezodpovězených, což může frustrovat čtenáře, jenž touží po více konkrétních náznacích k jejich charakterizaci a vývoji příběhu. Někdy se také může zdát, že kanonizované metafory a bohatý jazyk převládají nad explicitním narativem, což ve výsledku může řadu čtenářů odradit od hlubšího porozumění.
Závěrem lze říci, že „přirozeně…“ představuje ambiciózní a umělecky vyspělý text, jehož atmosférická kvalita a jazyková hravost zanechávají silný dojem. Ačkoli se zde nachází určitá míra hermetismu, autorovo mistrovství v využívání obrazu a atmosféry zaslouží obdiv. To, co může pro někoho vypadat jako nedostatek srozumitelnosti, je zároveň výzvou k dalšímu zamyšlení a hloubání nad obecnými tématy existencialismu a sebereflexe.
14.02.2026
Návštěvnost
