od: šuměnka
Anotace: další odezva na: https://www.liter.cz/poezievproze-zivot-952760-cist / aneb - když nesvítíte, nic to neznamená
surreal_portrait_by_erictonarts / deviantArt.com

*
Myslel, že se mu to zdálo!
A zdálo se, že je to zdání
I zdánlivě, že myslí
*
hodně i málo
ploskou i dlaní
vdechoval ozón či kyslík
*
Utíkal Skrz / ba co – utíkal?
běžel až pelášil
- metelil přes Zavřené dál
plazil se Otevřeným / snil
přes Zadní Přední do Boku
přesouval Předchozí a Předešlé
do prapodivných laloků
a dalších Překroucených zobáků
i podešve
*
A náhle tu – vír vysoustružil koketu
aby se cosi z Neviditelna
střetlo s tím něčím
Nesrozumitelným v ní
*
Bedra jsou bytelná
Linie mnohé předčí
Stavba je nevšední
*
Skočila na hřbet ohnivému koni
*
A On
klátivý střapatý a hranatý
se rozezvonil
snad místo otázky či odpovědi
snad místo vize nebo podstaty
*
Pro škodolibost znejistět
Pro bosé nohy
Pro rozrušení / Pro agnostiku
*
*aby se chvíli zase zbláznil Svět
*aby zas rozproudil se Pohyb
* a aby rozjaření našlo novou Optiku
*
aby se odlišili jenom tak – jen pro nic za nic
*
pro tuhle možnost lišit se...
*
pro nekonečnost milování ---
* *
Dílo „..pro nic za nic..“ je fascinující ukázkou moderní poezie, která se nebojí experimentovat s formou a jazykem. Jeho surrealistické prvky, hravé používání slov a frekventované syntaktické obraty vytvářejí prostor pro různorodou interpretaci a bohaté čtenářské zážitky.
Silné stránky tohoto textu spočívají v jeho schopnosti vyvolávat silné obrazy a pocity. Autor se nebojí použít surrealistickými prvky, které čtenáře vtahují do zvláštního, vícerozměrného světa plného paradoxů a zvratů. Například spojení „běžel až pelášil - metelil přes Zavřené dál“ kombinuje pohyb se sugestivními metaforami a vytváří tak napětí i dynamiku ve vyprávění. Tento jazyk má v sobě jakýsi živoucí element, který činí text atraktivním a vizuálně podnětným.
Další pozitivní aspekt díla je jeho tematická rozšířenost. Spojení osobní introspekce s univerzálními tématy, jako jsou identita, touha a existenciální krize, nabízí čtenáři možnost se s textem hluboce ztotožnit. Otázky jako „co to všechno znamená?“ a „jaký máme vztah k neviditelnému?“ vyvstávají přirozeně a vybízejí k zamyšlení.
Na druhou stranu slabé stránky mohou být spojeny s určitou obtížností textu. Občas se zdá, že autor upřednostňuje abstraktní expresivitu před konzistencí a jasností poselství. Tato složitost může vést k tomu, že někteří čtenáři se ztrácí v labyrintu metafor a obrazů, a mohou mít pocit, že jim něco hrozí utéci. Metafory jako „vdechoval ozón či kyslík“ nebo „vír vysoustružil koketu“ sice působí evokativně, avšak nemusí být vždy jednoznačné a některým čtenářům se mohou jevit jako neuchopitelné.
Dílko se rovněž nevyhýbá reflexi o lidské existenci, lásce a rozporuplnosti světa. V posledních verších se objevuje motiv nekonečnosti milování, což přináší jakýsi nádech naděje. Přesto však paradox „pro nic za nic“ může být vnímán jako cynický nebo pesimistický, neboť naznačuje, že mnohé z našich činů a tužeb jsou do určité míry absurdní.
Celkově lze „..pro nic za nic..“ považovat za ambiciózní a myšlenkově stimulující dílo, které sice vyžaduje aktivní participaci čtenáře, ale odměňuje ho hlubokým vhledem do složité psychiky a surrealistického pojetí reality. Je to text, který vyzývá k opakovanému čtení a zkoumání, což je pro kvalitní literaturu velmi žádoucí.
22.02.2026