od: šuměnka
Anotace: momentka včerejšího usínání
by_arsecsagittarii / deviantArt.com

*
I stromy mají emoce
ač navenek se netváří
Strukturu stvoří příroda
Design zas vesmírní řezbáři
*
..jaká je uvnitř škála citu
tolik řad listů ve větvích
A příběh snadno rozvypráví
hladké i zvrásněné linky v nich
*
Též postoj leccos naznačí
rozpažen, pokřiven, v rovném tahu
vždyť v jejich stínu roste čas
i moudrost, jež má hloubku, váhu
*
* mlčky nás učí, jak jen být *
v tichu svých pevných kořenění
co vítr čte, to nepoví...
Kronika bez slov v růstu snění
*
Toto literární dílo, nazvané „..postoj leccos naznačí..“, představuje subtilní a metaforické zpracování vztahu mezi přírodou, emocemi a časem. Autor využívá přírodní prvky jako stromy, aby ilustroval hloubku lidských pocitů a zkušeností, což je tema zcela univerzální a relevantní.
Silné stránky díla spočívají v jeho obraznosti a atmosféře, kterou dokáže vybudovat. První část „I stromy mají emoce“ výstižně představuje myšlenku, že i „neživé“ prvky přírody mohou mít jakousi formu emocí, což je v souladu s romantickými a ekofilosofickými tradicemi. Tento koncept evocuje myšlenku, že všechny součásti přírody jsou propojeny a mají své vlastní narativy, což může vést k hlubšímu zamyšlení nad naším vztahem k okolnímu světu.
V druhé části se autor pokloní k neviditelným aspektům přírody a času, což přináší do textu jakousi melancholickou hloubku. Obraz „hladké i zvrásněné linky“ v listech představuje mnohovrstevnatost emocí a zkušeností, které formují nejen stromy, ale i lidský život. Tímto způsobem se dílo dotýká existence a hledání významu v životě, což je téma, které osloví široké spektrum čtenářů.
Další silnou stránkou je jazyk a rytmus. Autor využívá příjemného, téměř hudebního vyjadřování, které dokáže čtenáře vtáhnout do atmosféry textu. Silné verše, jako je „vždyť v jejich stínu roste čas“, ukazují na důmyslnou práci s metaforou, čímž nadobývá slovní spojení další rozměr.
Na druhou stranu, slabší stránky lze nalézt v absence konkrétnějších obrazů nebo narativního rozvoje. I když retrospektivní pohled na přírodu a její emocionální dimenze může být fascinující, občas se zdá, že autor zůstává na povrchu a nezachází hlouběji do psychologického profilu pocitů. Místy se text může zdát příliš abstraktní a může vyžadovat od čtenáře značné úsilí, aby se jasně přiblížil k zamýšlenému poselství.
Celkově lze říci, že „..postoj leccos naznačí..“ je dále zasazením do krásné, avšak náročné poetiky. Dílo vyžaduje soustředění a otevřenou mysl, ale odměňuje naši pozornost jedinečnými pohledy na stromy jako metaforu lidských emocí a na naši spojitost s přírodou a časem. V případě, že autor v budoucnu prohloubí konkrétní výrazy a nabídl více přímých obrazů, může se jeho dílo stát ještě působivějším a přístupnějším pro široké publikum.
24.02.2026