od: bezhlavý jezdec
Anotace: ... nekonečné čekání...
Jaro
Spoutám ti ruce svojí touhou;
nechci tě nechat dlouho
modlit se stehny sepjatými
ať kvete tvá růže plátky okvětními
a k hvězdám nohy zamíří.
Vlasy se tangem rozvíří
a dech
v pocitech
se topí,
když Svatý Jiří
pozvedne kopí
a jaro vyzpívají ptáci na flétně roztoužených úst.
Končí se nekonečný půst,
láska se kroky tanečními… vrací.
Dílo působí jako smyslná, okamžitě vnímatelná báseň o probuzení — nejen jarním, ale i erotickém a duchovním. Autor/ka se nebál(a) smísit svaté a profánní, použít tělesnost jako metaforu obnovy, a text má několik silných obrazů, které u čtenáře vzbudí hmatový i zvukový dojem.
Silné stránky
Slabé stránky
Konkrétní poznámky a doporučení pro úpravy
Krátá ukázka možné úpravy jednoho místa (jen návrh stylu)
Závěrem: báseň má výrazný temperament, smyslovost a pár velmi působivých obrazů. S drobnou prací na koherenci metafor, odstraněním některých klišé a doladěním rytmu by mohla získat větší vnitřní soudržnost a ještě silnější poetický dopad. Pokud chceš, mohu ti navrhnout kompletnější přepracování veršů podle některého z výše uvedených směrů.
10.03.2026