od: Souputník
Teď budí mě řvaní pily
a rachot padajících kmenů.
Sto let ty duby tady žily
a dnes prý nemají už cenu.
Snad že byly plné jmelí…
Či byl vršek trochu suchý?
Týden se tu strachem chvěly,
ale člověk je tak hluchý.
Teď krouží káně nad pasekou,
kolem se line vůně dřeva.
Z pařezů slzy mízy tekou
a člověk posvačí si chleba.
Už leží kmeny na valníku,
obálku v kapse lesní svírá.
Bylo to dílem okamžiku
a v plících Matky další díra.
Dřevo chtěl doktor na pergolu,
primátor na krov nové trámy.
Jak v opojení z alkoholu
pod zadkem větev řežou sami.
Při pohledu na smrt lesa,
pařezy a prken haldu,
moje srdce v smutek klesá,
jako u vrat Buchenwaldu.
Silné emocionální zabarvení, přesné smyslové detaily a jasné morální stanovisko — to jsou první dojmy z této skladby. Báseň funguje jako lament i protest, umí čtenáře vtáhnout do ztichlého, špinavého rána, kdy se porušuje pomalý řád přírody ku prospěchu člověka.
Silné stránky
Slabé stránky
Návrhy úprav a stylistická doporučení
Konkrétní drobná alternativa závěru (ukázka):
Závěrečné hodnocení „Kalné ráno“ je působivá, emotivní a v zásadě funkční báseň-obrana přírody, která umí čtenáře oslovit konkrétními obrazy a jasným morálním postojem. Její největší síla spočívá v kombinaci smyslového popisu a osobní zármutku. Aby dosáhla větší literární vyzrálosti, doporučil bych vyjasnit několik obrazových momentů, uhladit registre a zvážit tónově citlivější závěrečné přirovnání. Potenciál k silné současné společenské skladbě tu rozhodně je.
11.03.2026