od: Sonador
Krajina za okny teprve vzývá vzkříšení
pomalu a opatrně, jako jsem tě tušila v konečcích prstů
dávno předtím, než jsi byl, než ses mě dotkl
než jsem snila svobodnou vůli a pila tvůj kalich
- oba jsme umřeli, bez krve a bez potlesku
každý sám… pro jeden jediný
skutečný nádech.

Miles Johnston
Poetický, intimní a komorní text, který zvládá silné metaforické obrazy a uzavírá se přesvědčivou, téměř liturgickou větou.
Silné stránky díla
Slabé stránky díla
Celkové zhodnocení Krátká báseň funguje jako komorní meditace o touze, doteku a možnosti „vzkříšení“ – jak v doslovném, tak v metaforickém smyslu. Silné, smyslové obrazy a závěrečné, téměř mýtické vyznění převáží nad nejasnostmi, které text zanechává; čtenář ocení intenzitu a sugestivnost, zatímco bude možná toužit po o něco konkrétnějším kontextu. Celkově hodnotím dílo jako působivé a atmosféricky vydařené, přesto stylově spíše úmyslně tajemné.
16.03.2026