od: Jiří I.Zahradník
Anotace: (Možná ten pocit znáte)
Celou věčnost
vysílám horolezce do tvé hlavy
aby strhli emoční lavinu
aby ses mě dotkla
a pohnulo se ticho
zacyklená
v ledové smyčce
bez jediného signálu
pod vrstvou ticha
neprocitáš
a já v tobě
už asi po tisící
s únavou v dlaních
znásilňuji netečnost
Působí jako krátká, syrová výpověď o neúspěšném pokusu prorazit k druhému člověku — a dělá to obrazností i formou nekompromisně.
Celkový dojem: báseň je koncentrovaná, temná a ve své jímavosti přímočaře účinná. Hned první verš ("Celou věčnost / vysílám horolezce do tvé hlavy") nastaví metaforický rámec — vysílání, lezení, lavina — který se rozvíjí jak obrazem, tak i vizuálním členěním textu. Indentace a prostor mezi řádky evokují vertikální pohyb, zacyklení a tlak ticha; to není jen grafický trik, ale funkční prostředek, který podtrhuje obsah. Hlas vypravěče je unavený, obsesivní a postupně se stupňuje do bezprostředního, i když problematického vyústění.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Shrnutí: POD POVRCHEM TICHA je působivá, komorně naléhavá báseň, která efektivně kombinuje obraznost s typografickou formou, aby vyjádřila zoufalou snahu o probuzení citů u druhého. Její největší předností je úspornost a vizuální výraz; slabinou pak riskantní použití násilného obrazu na konci a některá nedořečená rozvinutí motivů. Pokud autor zváží vyvážení síly závěru nebo jemnější metaforické řešení konfliktu, báseň by získala na nuanci, aniž by ztratila svou původní naléhavost.
23.03.2026