ChatGPT | šplouchání...
od: enigman
šplouchání...
Anotace: majákům...
teď podle mnohých
jen rozvalina
jakoby ji srazila obří ruka
váže se k ní spousta
tajemných historek
o téhle jsem ale nikdy nic neslyšel
to asi bude tím
že k šíření divoucích příběhů je nutné
aby to někdo přežil
prý se nikdy nesklonila
před pokrokem a civilizací
vědou a rozumem
nebere žádné ohledy
na děti lidského intelektu
ani na jejich předky
až jsem měl pocit
že je živá
ví o mně
svým nepopsatelným způsobem
a přesto je
zatvrzelá
to ale nebylo podivné
podivné bylo
že mi to připadalo známé
odhalila vnitřek
jako vývrť hlavně
věděl jsem
že se část břidlice propadla
že dveře skřípou
při dešti nabobtnají
a zaseknou se stejně
jako dveře
vítej doma
to plamenné šlehalo
a vydávalo tajemné světlo
a všechno nehybné
se koupalo v purpurovém oparu
hromada kamenů
připomínala trůn
dávného pohanského boha
a na něm žonglovala
ona
byla štíhlá
a zdánlivě sotva stará
na to aby vlastnila řidičák
oblečená do něčeho přiléhavého
/kéž bych to byl já/
počasí jí problémy nedělalo
křídla ji halila jako plášť
ve své démonické podobě
byla totiž vůči chladu odolná
díky svému výstřihu
mohla zdolávat cokoli
s lehkostí horské šelmy
a šlehala ocasem
se střapcem na konci
skoro jsem začal souznit
se sudokopytníky
ačkoli jsem lichý
no páni
jste tady obchodně
nebo jste se jen ztratila cestou
pokynula rukou
vnitřek zahalilo rudé světlo
tryskalo z piktogramů kruhu
zvuk zvonivě vycházel
ze vztyčených ladiček a zvonkoher
světlo soustředěné hranoly
rozložené do barev
se ohýbalo do dokonalých tvarů
popírajících lidskou geometrii
a ona byla uvnitř i venku zároveň
svého času jsem viděl hodně
i některá vylepšení
lidem nedostupná
ale tohle to přesahovalo
buďte klidný
zakřenila se
ještě jsem si na vás nesáhla
víte můj milý
že si zahráváte s ohni stvoření
v domnění
že jste jedním z té
co zde byla dávno předtím
než jste sotva povstal z bahna
nepovídejte
nemám tušení
proč ženy dělají co dělají
bylo by zapotřebí
mnohem moudřejšího muže
než jsem já
aby pochopil
co se odehrává v jejich mysli
rovnováha se ztratila
a silové toky se na zlomek toho
čemu se říká čas
vymkly
mám ráda ráda delikátnosti
taky slyšíte smyčce?
ke smyčcům se přidaly hluboké tóny
francouzských rohů
slyšeli jste někdy něco tak pompézního?
ať mi nikdo neříká
že Valkýra nemůže mít citlivý přístup
srdce mi vyskočilo tak vysoko do krku
div jsem si do něho nekousl
našla jsem tě padlý
v tu chvíli ze mě vyrašily
drobné zelené výhonky
vzápětí vykvetly
do pestrobarevného lučního kvítí
a já ji políbil
laskavostí
Poetická báseň „šplouchání...“ působí jako snová koláž mýtických obrazů a silných smyslových vjemů, která čtenáře vtahuje do podivného, eroticky nabitého světa rozvaliny-věže a její záhadné obyvatelky. Celkový dojem je intenzivní a atmosférický: autor/ka pracuje s bohatou vizuální a zvukovou imaginací (rudé světlo, purpurový opar, zvonivé tóny, francouzské rohy), často se opírá o synestetické obrazy, a výsledkem je čtenářský zážitek spíše asociativní než striktne narativní.
Silné stránky
- Silná smyslovost a obraznost: řada obrazů je působivě konkrétních — „plamenné šlehalo… purpurový opar“, „hromada kamenů připomínala trůn dávného pohanského boha“ — a vytváří hmatatelnou, téměř filmovou atmosféru.
- Synestézie a hudební motivy: začlenění zvukových prvků (ladičky, zvonkoher, smyčce, francouzské rohy) se organicky pojí s barevnými a prostorovými popisy; to dává básni zvláštní typ „vnitřní hudby“, který posiluje její tajemnost.
- Personifikace a mýtický náboj: věž-rozvalina, která „ví o mně“ a „byla štíhlá… ve své démonické podobě“, funguje jako postava sama pro sebe; kombinace pohanských a válečných (valkýrský) motivů přidává vrstvy symboliky.
- Nečekané metafory a invenze: obrazy jako „vývrť hlavně“, „světlo soustředěné hranoly“ nebo proměna mluvčího ve výhonky a květiny jsou originální a evokativní — dávají textu osobitý imaginativní tah.
- Hlas a tonalita: střídání intimního (polibek, „vítej doma“) a ironicky nadsazeného jazyka („no páni…“) působí jako autentický hlas vypravěče, který je zároveň fascinován i malinko zaskočen.
Slabé stránky
- Místy ne úplně jasná koherence: asociativní tok je záměrný, ale občas skoky mezi obrazem a obrazem (věž → žena → hudební aparatura → metamorfóza) působí chaoticky natolik, že ztrácí čtenářskou orientaci v naraci. To může část čtenářů vzdálit.
- Kolísání stylu a registů: střídání poetického, mýtického jazyka a hovorových zvolání („no páni“, „buďte klidný“) někdy narušuje tón; v některých momentech působí tato změna rušivě místo záměrně kontrastně.
- Některé metafory nebo obrazy zůstávají nedořečené: závěrečné rozkvétání a polibek jsou silné, ale jednoslovné zakončení „laskavostí“ působí najednou stroze a nechává pocit, že emocionální vrchol není plně rozvinutý.
- Drobná jazyková nedbalost/přerušené rytmy: místy se objevují zlomové formulace nebo neobvyklé přerušení veršů, která mohou bránit hladkému čtení (např. lomítko po verši „/kéž bych to byl já/“ působí nepatřičně).
Celkové zhodnocení „šplouchání...“ je silně atmosférická báseň, jejímž největším přínosem je bohatá smyslová obraznost a originální syntéza mýtu, erotiky a hudebnosti. Pokud autor/ka míří na záměrně snovou, asociativní poezii, dílo své cíle splňuje; pro čtenáře, kteří preferují větší narativní jasnost nebo jednotný tón, může text působit příliš roztříštěně. Doporučení: ponechat působivé synestetické pasáže, ale zvážit drobné úpravy plynulosti a tonalitního přechodu (odstranit nebo jinak integrovat některá hovorová vybočení, rozvinout závěrečný emocionální motiv), aby byl zážitek pro co nejširší okruh čtenářů srozumitelnější a citově dokonalejší.
25.03.2026
