od: šuměnka
Anotace: inspirace u Antona Korsaka - https://www.liter.cz/miniaturahricka-zivot-954360-cist / rozšířená myšlenka z komentu
deviantArt.com

*
Cesta je předlouhá – v dešti a kamení
za rohem hospoda – s ohněm a pokrmy
Kroky všech poutníků – místo to ocení
že pivo ochutnaj´ a břich svůj nakrmí..
.
za kopcem, kousek dál – u polí ve stínu
hospic je postaven – k poslední štaci
ruce znaj´ laskavost – prostíraj´ hostinu
pro každý okamžik – kdy čas se ztrácí...
.
Dveře vždy dokořán - u obou stavení
příchozí pohoštěn - jen dvojí mód
v hostinci štamgasti veselí ocení
v hospici poklid zas - více je vhod...
*
Cesta je předlouhá – nekončí nikdy rej
Jde o to přijetí – o přístav pro duši
Mění se prostředí – mění se nástin, děj
I dech je hostina – když srdce zabuší...
* *
Poetika textu působí upřímně a přívětivě: jednoduchá metafora cesty jako životní pouti a obraz dvou přístavů — hospody a hospice — dájí dílu jasné téma a emocionální osnova.
Celkový dojem: báseň čte snadno, používá srozumitelný jazyk a konkrétní obrazy (oheň a pokrmy, pivo, prostřená hostina, poklid v hospici), které rychle navozují atmosféru pohostinnosti a péče. Refrén „Cesta je předlouhá“ funguje jako kotva, která text pojí a zdůrazňuje myšlenku trvání a potřeby přijetí v různých fázích života. Zakončení („I dech je hostina – když srdce zabuší...“) je obrazné a citlivé, dává strofě univerzální, skoro liturgický přesah.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Shrnutí: Jednoduchá, lidská a emotivně působivá báseň, která s kompaktním obrazovým repertoárem vyjadřuje myšlenku života jako poutě a potřebu přijetí. Text má silný srdečný náboj a fungující refrén, ale mohl by získat na síle úpravou formy — vyrovnáním rytmu, preciznějším rýmem a odstraněním drobných typografických a stylistických nedostatků. Celkově působí jako příjemná úvaha v poezii prostého tónu s jasným morálním jádrem.
27.03.2026