od: nehledaná
Anotace: ...
viděla jsem Řím
a u Marie sněžilo
na bílo
natřete malíři
můj život na bílo
barvami zraněnou
na čas by zmírnilo
sedm mých bolestí duhy
Báseň působí jako kompaktní, lehce mystická meditace, která v několika obrazech propojuje cestu, náboženskou ikonografii a potřebu „přepsat“ vlastní život.
Po přečtení zůstává silný dojem úsporné, obrazové poezie: několik velmi konkrétních fragmentů (viděla jsem Řím; u Marie sněžilo) otevírá širší asociace — legendu o sněhu u Mariina kostela, náboženskou paměť i umělecké gesto malíře. Jazyk je ekonomický, autorčina/autorův hlas je intimní a naléhavý, přesto vzdálený; přání „natřete… můj život na bílo“ působí jako prosba i jako odmítání barvitých vzpomínek. Zajímavě funguje paradox bílé (vymazání, očištění) proti obrazu „bolestí duhy“ — barva je tu zároveň zraněním i potenciálním lékem.
Přesvědčivé stránky díla:
Slabiny, které se z textu patrně rýsují:
Celkově jde o silně obraznou, komorní báseň, která v několika výrazných metaforách navozuje téma vymazání, léčby a náboženské paměti; text má výraznou poetickou vizi, ale místy by mu prospěla menší syntaktická jasnost, aby jeho symbolické bohatství byla přístupnější širšímu okruhu čtenářů.
27.03.2026